MěstoKdyně
Město Kdyně ve spolupráci s MKS modrá hvězda Kdyně, ŘK farností a skauty ze střediska Lípa Prapořiště zvou na pietní akt na počest vojáků padlých v první světové válce a slavnostní odhalení jejich jmen na pomníku.
Více informací na FB stránce města Kdyně
Záhada pomníku padlým v první světové válce rozluštěna
K tématu přikládáme článek z aktuálního vydání Kdyňských listů:
V prosincovém čísle Kdyňských listů roku 2024 jsem poprvé psala o touze rozluštit záhadu kdyňského pomníku obětem první světové války – zjistit, kam se poděla jména padlých. Dnes, s odstupem roku a půl, již mohu přiblížit podrobný příběh pomníku a zároveň vysvětlit, jak to se jmény padlých ve skutečnosti bylo.
Záhy se ukázalo, že deska se jmény padlých vojáků z první světové války na pomníku nikdy nebyla – a tedy se ani nemohla ztratit. Původně se na pomníku nacházel pouze nápis „Z vašich hrobů vyrostla nám lípa“. Později na pomník přibyla deska s bustou popraveného legionáře Jiřího Šlégla, která původní nápis zakryla. Po roce 1945 byla tato deska sejmuta a nahrazena jinou deskou se jmény obětí – nikoli první, nýbrž druhé světové války. Ta byla později rozdělena na dvě části a přenesena na pomník obětem druhé světové války, postavený v 50. letech. Obě její části tam můžeme najít dodnes – po jedné na každé straně pomníku.
Tuto skutečnost mi v reakci na můj článek z prosince 2024 objasnil pan Miroslav Böhm, který ji zároveň doložil dobovými fotografiemi. Za jeho pomoc mu srdečně děkuji. Vyvrátil tak mylnou domněnku, že „deska věnovaná obětem první světové války“ byla z pomníku odstraněna spolu s bustou Jiřího Šlégla a mohla se dochovat na jiném místě. Tato domněnka se objevila například v článku zveřejněném v periodiku Kdyňsko v roce 2006.
Z dostupných dobových fotografií a dalších zjištění vyplynulo, že jména našich předků, kteří zahynuli v jednom z nejkrvavějších válečných konfliktů v dějinách, na pomníku nikdy uvedena nebyla. O to více ve mně sílila touha vrátit těmto lidem jejich „tvář“ a po více než sto letech od konce první světové války jejich jména k pomníku důstojným způsobem doplnit.
Následovala téměř detektivní práce. Přestože Šlaisův - Šmídův seznam padlých byl a stále je skvělým vodítkem, obsahoval řadu nepřesností – ve jménech, datech i místech úmrtí či pohřbení. Každého muže proto bylo nutné znovu dohledat a jeho totožnost ověřit pomocí několika na sobě nezávislých pramenů.
Bylo zapotřebí projít matriční knihy narozených, oddaných a zemřelých, sčítání lidu z let 1900 a 1910, pobytové a domovské údaje i městské a obecní kroniky. V ojedinělých případech pomohla také soudní rozhodnutí, jimiž byli nezvěstní vojáci po válce prohlašováni za mrtvé.
Důležitým zdrojem byly rovněž rakousko-uherské seznamy ztrát, vojenské kartotéky, kmenové listy, plukovní úmrtní matriky a nemocniční knihy. Bylo zapotřebí ověřit nejen datum a místo úmrtí, ale také vojenský útvar, příčinu smrti či poslední místo pobytu. Někdy se podařilo dohledat dokonce i číslo hrobu.
Pátrání mě zavedlo do českých, rakouských, německých, slovinských i italských archivů a databází. Obrátila jsem se na matriky, obecní a městské úřady, archivy, správce hřbitovů, pohřební služby a instituce spravující záznamy někdejších vojenských nemocnic a válečných hrobů. Některé odpovědi přišly z míst vzdálených stovky kilometrů – například z Vídně, Lublaně, Mariboru, Castelfranca Veneta či z oblasti Monte Grappa. Cílem bylo u každého jména spolehlivě ověřit nejen totožnost konkrétního muže, ale také jeho skutečnou vazbu ke Kdyni.
A právě při této práci si člověk uvědomí, kolik informací už nikdy nenajde, ale také kolik z nich lze stále ještě dohledat – a kolik dalších se může objevit teprve v budoucnu. Vyvstala proto zásadní otázka: jak tuto skutečnost zohlednit při uvádění jmen u pomníku? Co když se podaří dalšího padlého ztotožnit až ve chvíli, kdy už bude pamětní deska vyrobena? Jak vytvořit důstojnou připomínku, která nebude jednou provždy uzavřená, ale umožní doplnit i jména objevená v budoucnu?
Z vašich hrobů vyrostla nám lípa…
Sešly jsme se proto přímo u pomníku s Věrkou Říhovou, spoluautorkou pamětní desky Maxmiliánu Karasovi, a naše představa začala získávat konkrétní podobu. Hledaly jsme způsob, jak jména vojáků doplnit co nejdůstojněji, nezasahovat přitom do samotného pomníku, respektovat jeho uměleckou podobu i dobové souvislosti a zároveň zachovat možnost přidávat další jména, pokud se podaří objevit/ztotožnit další vojáky.
Řešení nakonec vycházelo ze symbolu lipových listů, který naše snahy o připomínání historických událostí provází už téměř pravidelně. V roce 2025 jsme vysadili Fleischmannovu lípu lidskosti, motiv lipových listů nese také zmíněná pamětní deska Maxmiliána Karase, původní nápis na pomníku zněl „Z vašich hrobů vyrostla nám lípa“ a lípy lemují celé náměstí i bezprostřední okolí pomníku.
Bylo rozhodnuto: jména padlých budou zachycena na jednotlivých odlitých lipových listech, které citlivě ‚rozesejeme‘ podél přístupového chodníčku k pomníku. Jako když ze stromu postupně opadávají listy – tiše a nenápadně. Tato podoba zároveň umožní přidávat další jména, která se v budoucnu podaří prokazatelně ztotožnit. Každý nový lipový list se jménem tak bude možné pietně vložit do prostoru kolem chodníčku.
I nadále uvítáme rodinné vzpomínky, dopisy, fotografie, dokumenty či jména vašich předků, která budeme moci porovnat s dosavadními prameny a případně doplnit.
28. říjen jako symbolický den návratu
Za mnoha jmény zůstaly hodiny hledání, porovnávání různých podob příjmení, luštění starých zápisů i čekání na odpovědi archivů a institucí z několika evropských zemí. Postupně se však z pouhých jmen v seznamu začali znovu stávat konkrétní lidé – synové, manželé a otcové rodin, kteří měli svůj domov, povolání i životní příběh.
Srdečně vás proto zvu k pietnímu a slavnostnímu odhalení jmen vojáků – padlých, nezvěstných i těch, kteří zemřeli následkem válečných útrap – a k představení příběhu pomníku. Program se uskuteční 28. října, podrobnosti zveřejníme na samostatném plakátě a na webech www.mkskdyne.cz, www.infocentrumkdyne.cz a také na nově vznikajícím samostatném webu muzea www.muzeumkdyne.cz.
S úctou k obětem válek Bc. Jana Podskalská, ředitelka MKS
Za cenné informace a dobové fotografie děkuji panu Miroslavu Böhmovi. Velké poděkování patří také mé kolegyni Bc. Sáře Vobroučkové za neúnavnou pomoc při pátrání a podporu celého projektu, místostarostce Ing. Věře Říhové, MPA, a starostovi Oskaru Hamrusovi za pomoc při jeho uskutečnění. Za vstřícnost a odbornou pomoc děkuji rovněž matrikářce města Kdyně paní Blance Maidlové, pracovníkům všech oslovených institucí i těm, kteří se s námi podělili o své rodinné vzpomínky, fotografie a další cenné informace.
