VERUNÁČ VÁCLAV Dr.

Vzděláním byl spíše technického zaměření, maturitní zkoušku skládal na technické reálce v Praze, titul inženýra získal roku 1916 na Vysoké škole obchodní. O rok později dokončil studia na druhé vysoké škole, Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy; z těchto studií odcházel s titulem dr. techn. Již během studií získával zkušenosti z praxe, na různých pozicích pracoval v chemickém, cukrovarnickém, sklářském či cementárenském odvětví. Roku 1922 byl habilitován na Českém vysokém učení technickém profesorem J. Gruberem pro sociální politiku. Jeho další kroky vedly však spíše do oblasti sociálních a humanitních věd. Verunáč stál během první republiky přímo či nepřímo za všemi důležitými událostmi a počiny v oboru. Byl jedním z hlavních organizátorů prvního mezinárodního kongresu pro vědeckou organizaci v Praze roku 1924, účastnil se vytváření Mezinárodního komitétu pro vědeckou organizaci, jehož byl v letech 1924–27 generálním sekretářem, spolupůsobil také při zakládání Mezinárodního ústavu pro racionalizaci v Ženevě, byl zakladatelem Stálého výboru pro studium a přípravu hospodářského plánu republiky Československé a mnoho dalších. Roku 1935 byl pozván do Londýna na již šestý mezinárodní kongres pro vědeckou organizaci, na jehož zahajovací schůzi přednesl svou řeč. Z další práce na mezinárodním poli možno jmenovat ještě jeho působení ve správní radě Institut International des Relations Industrielles v Haagu, či jeho členství v Taylor Society New York a Comité National d’Organisation Francaise v Paříži.

Verunáč byl velmi činný v autorské práci – napsal řadu spisů a přispíval také do novin, to vše v zájmu šíření osvěty. Jeho největším počinem v tomto směru bylo vydání třídílné Encyklopedie výkonnosti, jejíž první díl vyšel roku 1934. Toto dílo obsahuje poznatky několika autorů ze všech oborů, které více či méně souvisí s lidskou prací. Prostor je tak věnován i takovým tématům, jako jsou fyziologie člověka a s tím spojené měření tělesných vlastností pro určitou práci (např. obsah plic apod.), psychologie povolání, proces výběru pracovníků, faktory únavy při práci, úrazovost, ale také odborné školství technické či vhodné ubytování pro zaměstnance (Verunáč, 1934). Většinou Verunáčových spisů prostupuje ústřední téma etiky, které tvoří základ pro další myšlenky. Vzhledem ke svým schopnostem, kontaktům a vlivu v oblasti politiky se Verunáč dostal po rozpadu republiky do hledáčku jak nacistického, tak i komunistického režimu. V posudku z roku 1941 byl vyzdvižen zejména jeho osobní vztah s Tomášem Baťou, jehož byl stálým poradcem. Díky tomu zastával Verunáč funkci neoficiálního dozorce chodu pražské Baťovy filiálky. Kromě Bati spolupracoval také s vršovickým továrníkem Waldesem. Píše jako velmi aktivní odborný spisovatel, předseda spolku pro plánování hospodářství, Dělnická stávka a náš průmysl, Hospodářský zítřek, Racionalizace, Plánování hospodářství aj.

Příznivec města Kdyně. Jeho dceru si vzal JUDr. Miroslav Štěpánek za manželku.