DOBROVSKÝ JOSEF

Český vědec, filolog, historik, zakladatel slavistiky Josef Dobrovský se narodil 17. 8. 1753 v maďarských Ďarmotech a vyrůstal v německém prostředí v Horšovském Týně. Vystudoval gymnázium v Německém Brodě a v Klatovech. Zde se naučil česky. Poté se v letech 1769-71 přihlásil na studium filozofie do Prahy, kde studoval s vynikajícím prospěchem. Rok také studoval teologii a stal se ředitelem kněžského semináře a vychovatelem v rodinách šlechticů (Černínů), ale učil i filozofii a matematiku syny hraběte F. A. Nostice. Dobrovský studoval nejstarší dějiny. Psal latinsky a německy, ale blíže měl k Čechám. Až na konci života napsal pár statí česky. Jeho vědecká práce začala v roce 1788. Dokázal, že vzácný rukopis svatého Marka uchovaný v Praze není originál, ale opis z 9. století. Měl velké zaujetí pro pravdu a svou kritičnost. Byl obhájcem svobody myšlení a vědeckého úsudku.

V červenci 1787 byl Dobrovský jmenován do funkce prorektora a v srpnu 1789 se stal rektorem generálního semináře na Hradisku u Olomouce. Semináře zajišťovaly výchovu kněží. V lednu 1791 se Dobrovský vrátil do Prahy. Přezdívalo se mu „modrý abbé“.

Na slavnostním zasedání České společnosti nauk 25.září 1791 přednesl Dobrovský referát, ve kterém připomněl císaři Leopoldovi II., že Slované tvoří větší část jeho říše a mohou být jednou prospěšní v obraně „rakouského panování“. Tento referát vyšel tiskem a Dobrovský se stal buditelem. Zasloužil se o rozvoj českého jazyka, i když nevěřil v jeho uplatnění v náročné literatuře a vědě. Stanovil pevná pravidla mluvnice pro tvoření nových slov. V 80. letech se podílel na činnosti České společnosti nauk. Stýkal se s vědci mnoha evropských zemí. Mezi jeho žáky patřili F. Palacký, V. Hanka aj.

Zpracovala: Ludmila Brychová