STADION KAREL BEDŘICH

Karel Bedřich působil otci již od mládí nemalé starosti. Archivář Jan Haubert, který zpracovával rodinný archiv Stadionů, přímo píše, že byl bez nadání, roztěkaný a se sklony k rozmařilosti, sloužil ve vojsku, aby se ukáznil. Po nenadálé rychlé smrti otcově se mladíček asi dvaadvacetiletý stal rázem majitelem velkého jmění, ze škemrala o každých 100 zlatek se stal příjemcem zdánlivě nevyčerpatelných důchodů a úvěrů. Zamiloval se do kurtizány, manželky svého velitele Pavlíny Petteneggové a projížděl v jejím doprovodu Francii a Itálii. Za necelých 5 let dokázala jeho milenka utratit více než 120.000 zlatých (přes 8 milionů Kč). Jak je tedy patrné z výše uvedeného, nebyl fideikomis vždy tím nejvhodnějším řešením pro zachování celistvosti rodového statku. Z vlivu hýřivé milenky jej vymanili teprve strýcové František a Rudolf Stadionové, kteří na nehorázné útraty získali úvěr od Rotschildů. Na provinilcův majetek byla uvalena nucená správa a on byl až do splacení dluhů takřka internován na zámku Oberstadion. Jeho milenka zemřela ještě v době aféry na tuberkulózu a on se již nikdy neoženil.

Po bouřlivém mládí se Karel Bedřich vrátil ke správě svých panství, v roce 1863 přikoupil statek Veselí u Janovic a zároveň pobýval na Koutě. Snad právě on nebo jeho bratr dali v letech 1847-1848 vystavět ve zříceninách hradu Rýzmberka štíhlou romantickou rozhlednu, která je hlavní dominantou hradu do dnešních dnů. I přes časté pobyty byl Kout pro vrchnost především letním sídlem. Zpravují nás o tom i sčítací operáty, v nichž jsou vedle obyvatel vsi zapsáni i majitelé jednotlivých velkostatků. Ve sčítání z roku 1869 jsou na zámku jako přítomné osoby zapsány hraběnky Ludwiga Stadionová (nar. 1833), rozená z Lobkovic, a Marie Stadionová (nar. 1820 ve Vídni). Naproti tomu tu při sčítání v roce 1880 je přímo zapsána Jeho Osvícenost hrabě Bedřich Stadion (nar. 1817) s dalšími úředníky velkostatku. Jak je v dokumentu připomenuto, byl hrabě znalý českého jazyka. Na čp. 2 v Koutě je uveden Eduard hrabě Stadion (nar. 1833), rytmistr užívající apanáž. Jeho služebnictvo se skládalo z Kristiny Ludwigové, kuchařek Elisabety Hoffmanové a Josefy Nejdlové a děvečky Johanny Plaňkové. Také Eduard ovládal český jazyk.

Karel Bedřich zemřel v roce 1898, a protože ani jeho mladší bratr Josef Filip IV., který z tohoto světa odešel již roku 1884, neměl potomky, vymírá toho roku hlavní odnož filipské linie Stadionů. Oba bratři byli uloženi do hrobky u svaté Anny na Tanaberku, kterou dali za svého života rozšířit a přestavět.

K dědictví fideikomisu byl povolán bezdětný vnuk Emericha Josefa Filipa z vedlejší filipské větve Emerich Damián (1838- 1901). Když ale i on po třech letech zemřel (je pohřben u sv. Hyppolita ve Vídni), zbýval z mužských potomků rodu už jen jeho mladší bratr Filip František (1847-1908).

Zdroj: Zdeněk Procházka/Kout na Šumavě, kapitoly z dějin obce pod Rýzmberkem