TSCHIDA STEPHAN MATHIAS

Narodil se 29.10. 1764 patrně v Uhrách. U křtu dostal jména nejslavnějších maďarských králů (Stephan/Štěpán a Mathias/Matyáš). Dle rodinné tradice pochází tento rod z Uher z Burgunlandu (dnes Rakousko) z okolí Neziderského jezera, kde se jméno Tschida ještě dnes hojně vyskytuje.

Rodiče Stephana Mathiase Tschidy, neznámo kdy, odešli z Uher do Vídně, kde měli v pronájmu Dunajské rybářství (Donau-Fischerei). Jako všechny měšťanské rodiny té doby měli vlastní erb. Ve znaku jejich erbu byla ryba. Ve Vídni se Stephan vyučil pravděpodobně obchodníkem a někdy v letech 1784-1785 nastoupil službu v kdyňské přádelně jako účetní. Kdyňskou přádelnu koupil dne 7. 5. 1769 vídeňský velkoobchodník a bankéř Jakob Matheus Schmitt (* cca 1717, + 1781). Jeho nejstarší dcera Josefa Monica se provdala za vídeňského obchodníka Daniela Tšídu (*1731, +1806). Je velmi pravděpodobné, že S. M. Tschida byl v příbuzenském vztahu a tato příbuznost měla vliv na jeho příchod do Kdyně.

Kdyňská přádelna, kde byl zaměstnán jako účetní, se zúčastnila první průmyslové výstavy na evropské pevnině, která se konala od 21. 8. do 14. 9. 1791 v pražském Klementinu u příležitosti korunovace císaře Leopolda II. za českého krále. Na medaili, kterou na této výstavě přádelna obdržela, byl český nápis: „Vlast ctí českou přičinlivost“.

Dne 14. 4. 1800 v kostele sv. Martina v Klenčí p. Čerchovem se Stephan Mathias Tschida oženil s Marií Barborou Fürtschovou.

Začátkem 19. stol. byly asi všechny obytné budovy na náměstí kromě radnice dřevěné. Radnice, která stála ve Kdyni za života S. M. Tschidy, byla menší než současná a byla postavena po velikém požáru r. 1781, který zachvátil Kdyni, kdy kromě radnice shořela i velká část přádelny. Radnice byla do r. 1855 jedinou budovou o dvou patrech na celém náměstí a byla kryta šindelem. Přízemí bylo z kamene a poschodí ze dřeva. V přízemí se nacházela radniční síň a v prvním patře byt, který se pronajímal úředníkům z továrny. V roce 1802 byl byt pronajat S. M. Tschidovi. V prvním poschodí si vzal do nájmu: 1 pokoj, komoru a kuchyni, v přízemí 2 pokoje, 2 komory, 2 kuchyně, dále si najal sklep a 2 chlévy pro drobné zvířectvo. Za pronájem platil 52 zlatých.

Na základě sedmnáctiletého pokojného pobytu ve Kdyni si S. M. Tschida podal 24. 3. 1802 žádost, aby byl přijat za měšťana. Žádosti bylo 29. 3. vyhověno. Až do roku 1845 bývalo ve Kdyni zvykem, že nově přijatý člen za měšťana zaplatil půl sudu piva, s nímž obyčejně byla spojena i hostina. Tento starý zvyk zrušil až purkmistr František Žákavec (tchán Marie Žákavcové, roz. Tšídové), který místo něho ustanovil částku 5zl. 10kr. do fondu založeného pro okrasu města.

Na radnici bydlel patrně až do roku 1816, kdy se odstěhoval do čp. 3. Číslem popisným tři byl označen celý objekt továrny, který se skládal asi z pěti budov.  Dvorní dekret ze dne 10. září 1770, který byl opatřen pečetí císařovny Marie Terezie, mimo jiné ustanovil, že všichni nájemníci, kteří bydlí v továrních budovách a jsou podniku neustále prospěšní jako tovární dělníci, barvíři, appreuři (apretura je souhrnný pojem pro všechny způsoby zušlechťování textilií s výjimkou barvení a potiskování, v užším smyslu znamená apretura mechanickou úpravu ke zlepšení vlastností surových textilií odstraněním šlichty, hlazením, zplstěním atd.) a ostatní personál ve Kdyni jsou osvobozeni od vojenské služby.

Mezi léty 1816-1819 se stal S. M. Tschida správcem kdyňské továrny, tj. místním ředitelem. V té době byla továrna již velkého rozsahu. V roce 1825 v ní pracovalo 500 stálých zaměstnanců a stovky externích tkalců. Tehdy se v ní vyráběly vlněné látky zvané velury, které bývaly označeny pro Kdyni typickou vignetou v zelené barvě. Dalšími výrobky byly látky na kněžská roucha, mnišské hábity a látky na prapory. Později se vyráběly šátky a plédy, které se vyvážely hlavně do Polska a látky k lisování cukru. Ve třicátých letech se pak začaly vytvářet kamgarnové látky, které pak na dlouhou dobu byly hlavní výrobní náplní kdyňské továrny. Po odchodu do penze v roce 1834 vystavěl S. M. Tschida dům čp. 167 (Klatovská ul.) a obchodoval ve velkém s vínem, které kupoval z Uher, slivovicí, plodinami i kůží. Budova, kterou vystavěl, byla větších rozměrů a bylo v ní celkem 5 bytů. Dům se později jmenoval „U Regálů“ podle dalšího majitele Antonína Regála, který jej koupil patrně přímo od Mathiasova nejstaršího syna Johanna Tschidy. Budova vyhořela 27. 6. 1884, kdy během požáru vyhořelo ve Kdyni celkem 8 obytných stavení a jedna stodola. Přes zahradu domu se vedla voda v dřevěných rourách ze studánky v hořejším Luhu do kašny na náměstí.

Zemřel 18.1.1836 ve Kdyně č.167 ve věku 72 let. Pohřben je u zdi kostela sv. Mikuláše na pravé straně schodů ke dveřím na muzikantský kůr.

Kdyně za života S. M. Tschidy

O tom, jak vypadala Kdyně za S.M.Tschidy nám podává svědectví list vložený do radniční věže roku 1871, který popisuje Kdyni dvacátých let devatenáctého století: „Domy bývaly všechny dřevěné, neovrhnuté, neobílené s pavlačemi a velkými zásypami opatřené. Skoro před každým domem byla zahrádka na zeleninu. Řezníci mívali každý před svým domem dřevěný krám na maso. Před šedesáti léty stávala nad hořejší kašnou (dnes již odstraněnou) stará škola, na ní byla vížka s hodinami a zvony. Pak se z ní udělala kovárna a aresty a postavila se jiná dřevěná škola skoro uprostřed náměstí. Při ní bývalo hnojiště a rybníček. Pod rybníčkem se táhla od severní k polední straně hluboká rokle. Kaple sv. Jana Nepomuckého, která doposud stojí na dolejším náměstí (v místě dnešní kašny), má se časem a možná ještě tento rok porazit a přenést na jiné místo (kaple byla zbořena v r. 1873 a socha přenesena k továrně pan Kheila do Komenského ulice, kde pan Kheil postavil pro sochu kapli novou. Stojí zde dodnes. Zvony z původní kapličky na náměstí se umístily na tehdy novou radniční věž).  Ulice, která vede ke Koutu, bývala tak úzká, že těžcí vozkové (formani), kteří vozívali z Vídně do Frankfurtu vlnu a jiné zboží přes Kdyni, již při nakládání ve Vídni museli vzíti zřetel na tuto ulici. Až v roce 1850 byla tato ulice rozšířena při stavbě domu č. 11. Za kaplí stávala velká, v průměru asi 45 palců silná lípa, která působila svými rozsáhlými suky příjemný chládek a nedělního času sloužila občanům za zábavní místo. Nedaleko lípy při rokli stávala řebříkovna. A za ještě dřívějších časů byl při rybníčku plácek jménem „Klevetka“. Tam stával sloup a na něm koš, do kterého byli dáváni za potupu pekaři, kteří měli špatné a malé pečivo, řezníci, kteří sekali malé maso. Později pod kostelním vrchem byla postavená nová škola. Stará škola s kovárnou uprostřed náměstí byly pak poraženy. Na náměstí rostla tráva a pásávaly se na ní husy.“

S. M. Tschida zažil přítomnost francouzských vojáků v průběhu napoleonských válek.

Po nešťastné bitvě u Ulmu (9.11.1805) vtrhli Francouzové dne 11.12. 1805 přes Klenčí pod Čerchovem do Domažlic, kde c.k. solní magacín vybrali. Bylo jich takové množství, že se jejich výprava roztáhla po všech vesnicích až ke Klatovům. Též do Kdyně přitáhli. Ve Kdyni se Francouzi utábořili a nemilosrdně drancovali. Vše se jim muselo bez odmluvy zdarma vydat. Městečko muselo za nejkrutějších pohrůžek během dvou hodin sebrat 2400 zlatých výpalného. Tato inkvizice trvala 4 dny.

S. M. Tschida by nám mohl vyprávět i o návštěvě císaře.

Dne 8. 7. 1812 navštívil Kdyni na své cestě po Čechách poslední římsko-německý a první rakouský a současně český a uherský král František I. Přijel sem v 8 hodin ráno, prohlédl si budovu radnice, kde S. M. Tschida v tu dobu bydlel a zároveň navštívil i jednotlivé části továrny. V 10 hodin město opustil.

V roce 1826 měla Kdyně 164 domů, ve kterých bydlelo 282 rodin se 1.428 členy. Úředníci továrny se spolu s děkanem, kaplanem, „stemplmeistrem“ a naddozorcem finanční stráže počítali mezi inteligenci.

Zdroj: Kronika rodu Tschida, autor: Ing.Tomáš Donner