TSCHIDA DANIEL

Daniel Tschida se narodil 10. 12. 1814 ve Kdyně čp. 1 svému otci S. M. Tschidovi v jeho padesáti letech v pořadí jako sedmé dítě. V jejich rodinné kronice je velmi zajímavé sledovat životní cesty všech sourozenců. Therezia se provdala za Karla Schaffranka z Klenčí p. Č., Johann zdědil po otci dům ve Kdyni, ale od roku 1849 (po složitém revolučním roce 1848) bydlel na Hájku v č.p. 32. Hermann se stal c.k. poštmistrem v Nýrsku, kde žil se svojí rodinou v domě č.p. 62.

Životní cesta Daniela Tschidy se však nejvíce dotýká naší kdyňské historie. Narodil se 10. 12. 1814 ve Kdyni v č.p. 1 (na radnici). V září 1821 začal navštěvovat obecnou školu, která tehdy stála uprostřed náměstí, přibližně tam, kde se nachází památník obětí I. sv. války. (Dřevěná a prostá budova školy sloužila kdyňským dětem na náměstí do roku 1831. Od září 1832 byla otevřena škola v Komenského ul.). Od června 1827 se Daniel učil šest let v kdyňské přádelně na hlazenou a česanou přízi v různých oborech. Současně musel umět vést i účetní knihy. Po ukončení školy pracoval v továrně jako účetní. Pravděpodobně v roce 1836 byl přeložen do Chebu, kde vedl filiálku nákupní kdyňské přádelny. Zde se seznámil s Marií Prácheňskou, dcerou chebského měšťana, s kterou se oženil. S ní se vrátil do Kdyně a pracoval v kdyňské přádelně jako úředník až do roku 1842. Po svém návratu nejprve bydlel v domě č.p. 141, jehož majitelkou byla tehdy obec Kdyně. Velmi často se stěhoval. Nějakou dobu žil u svého staršího bratra Johanna (Klatovská ulice č.p. 167), později v č.p. 151 (rovněž Klatovská ul.), kde se narodil jejich syn Ferdinand. Syn Ludvík se narodil na náměstí v domě č.p. 155. Nakonec se Daniel Tschida přestěhoval se svojí rodinou do domu na náměstí č.p. 140 (býv. rest. U Votrubů). Zde se narodil jeho syn Emil. (Dům č.p. 140 tehdy patřil továrnímu úředníkovi P. Winterovi, který ho přestavěl na patrový o třech bytech. Jeden z nich si pronajal Daniel Tschida. Později od r. 1863 vlastnil tento dům Jakub Werner, dr. J. Bozděch od r. 1884 a MUDr. Josef Weisl od r. 1894).

Obchodník a měšťan

V roce 1842 požádal Daniel Tschida koutskou vrchnost, aby se směl ve Kdyni usadit a otevřít si zde obchod. Tehdy byli ve Kdyni jen dva obchodníci: Trešr a Žid Hahn a tři moučné prodejny (krupaři). Každý z nich platil 30 zlatých výdělkové daně. Starší obchodníci si otevření nového obchodu nepřáli, ale vrchnost dává Tschidovi povolení. Obchodu se ale příliš nedařilo, i když mírná změna nastává po zakoupení vlastního domu s ochodem. Dne 6. prosince 1856 kupuje dům č.p. 112 v Komenského ul. (budova v sousedství rest. U Votrubů).

Velmi smutná událost, velký požár, který vypukl 31. srpna 1859 na střeše kotelny kdyňské továrny, zničil tovární objekty natolik, že se dočasně uvažovalo o likvidaci podniku. Bylo zpustošeno šest hlavních budov továrny. Ve Kdyni nastala velká nezaměstnanost a bída. Vystěhovalectví bylo denní záležitostí. Na 300 lidí je odepsáno ze seznamu obyvatel.  V kronice se rovněž píše o častých sebevraždách z nouze. Tyto události měly negativní dopad i na obchod Daniela Tschidy.

Když obchod nebyl dost výnosný, snažil se D. T. provozovat vedle obchodu ještě nejrůznější činnosti. Zkusil výrobu cukrovinek, inkoustu, pečetního vosku, sirek, šněrovacích pentlí, likérů nebo kořalky. Opatřil si dřevěné stroje na výrobu šňůr a nití. Po zavedení konstituce nastává hospodářský ruch, zakládání průmyslových podniků, drah, záložen atd., a tak Daniel Tschida jde opět s duchem doby. Dopisem ze dne 19. 10. 1871 požádal městský úřad o svolení na zrušení stodoly, aby ji mohl přestavět na dílnu. V témže roce zakládá firmu Daniel Tschida, strojem vyšívané krajky, a kupuje tři mohutné železné stroje na švýcarské strojní vyšívání krajek podle R. Höffera. (Tuto výrobu jako první ve Kdyni v č.p. 227 začal provozovat Švýcar Rudolf Höffer, bývalý úředník kdyňské přádelny. Po jeho smrti pokračovali v jeho práci dědici. Tuto výrobu v roce 1913 zakoupil Weisl a Burger. Výroba byla zcela zastavena po vypuknutí první sv. války.)

V září roku 1874 začalo hořet v Komenského ulici. Vyhořelo celkem 9 domů včetně domu č.p. 112. Uchráněna byla pouze dílna. Tuto osudnou chladnou noc strávila rodina s vystěhovaným nábytkem na zahradě. Následky rozčilení a nachlazení nesla manželka Marie Tschidová velmi těžce. O čtyři roky později, v roce 1878, zemřela ve věku 65 let.

Daniel Tschida byl velmi pracovitý, prozíravý člověk, zdatný obchodník, dobrý hospodář i otec. Měl hlavní prioritu, dát dětem dobré vzdělání, zejména obchodní. Nejstarší Ferdinand zdědil obchod, prostřední Ludvík studoval na odborné škole v Sasku tkalcovství a nejmladší Emil studoval gymnázium, poté obchodní školu. Dcera Marie pobývala v mládí u svých příbuzných ve Vídni. Mimo němčiny ovládala velmi dobře i francouzštinu (v roce 1870 se provdala za Vavřince Rudolfa Žákavce, jejich synem byl doc. Ing. Theodor Ignác Žákavec, stavební inženýr, a prof. PhDr. František Žákavec). Dětí v rodině D. Tschidy se narodilo celkem jedenáct. Nebylo tehdy nic neobvyklého, že z jedenácti dětí se patnácti let dožila jen polovina. (Ještě celé 19. století byla vysoká dětská úmrtnost. Nejvíce dětí umíralo těsně po porodu a v několika prvních týdnech. Příčinou býval psotník - křeče, úbytě, slabost, černý kašel, zápal plic. Starší děti umíraly na nakažlivé nemoci – na pravé neštovice, tuberkulózu. Ztráta milovaného dítěte ale přicházela i v pozdějším věku. Úmrtí provdané dcery při porodu bylo bohužel také velmi časté, chlapci se nevraceli z výkonu vojenské služby). Dnes si tyto bolestné životní rány umíme jen těžko představit.

Významný člen obecního zastupitelstva

Od roku 1864 vedl pro město chudinský úřad a od roku 1878 komisi, která měla na starost opravu dřevěného vedení vody ze studny do kašny na náměstí. Dřevěné se často ucpávalo a vzhledem k častým požárům se rozhodlo o výměně za litinové roury. V obecním zastupitelstvu později zasedal se svým synem Ferdinandem a zetěm Vavřincem Rudolfem Žákavcem.

Byl rovněž zakládajícím členem Tělovýchovné jednoty Sokol ve Kdyni, vznikla roku 1869.

Se svým synem Ferdinandem a zetěm V. R. Žákavcem se zúčastnil 30. června 1872 památné schůze, kde se ustanovil Sbor dobrovolných hasičů ve Kdyni.

V neposlední řadě patřil mezi zakládající členy nejstaršího peněžního ústavu na Kdyňsku, Občanské záložny v Nové Kdyni. Stalo se tak v roce 1866.

V roce 1866 Rakousko válčilo s Pruskem. V kronice stojí tento zápis: Ačkoliv v létě roku 1866 nebyl zprvu strach před Prušáky, přece jen se ve Kdyni zakopávaly a ve sklepích a různých jiných místnostech zazdívaly peníze a cennější věci. Kdejaká stará zrezivělá puška se odnesla k zámečníkovi Schönovi opravit, kdyby snad Prušáci z Krkonoš na Šumavu přišli. Ve škole se cupovaly plátna na rány raněných vojáků a železnou berní pokladnu‚ k podlaze připevněnou hlídal obecní policajt Jakub Hvězda. Stanovily se noční hlídky o čtyřech mužích. Dozor nad nimi měli obecní výboři. Jedním z nich byl i Daniel Tschida. Naštěstí přišli jen dva Prušáci oznámit výši výpalného. Na kdyňský okres připadlo pět tisíc zlatých, které zapůjčil hrabě Bedřich Stadion. Obnos odevzdal kdyňský purkmistr Josef Myška se dvěma radními v Plzni pruskému majorovi Watzmannovi. 

A ještě jeden zápis a událost z městské kroniky z doby života Daniela Tschidy:

Po změnách nastalých roku 1848, zejména po zrušení patrimonií, byl ve Kdyni zřízen okresní berní úřad, okresní soud a okresní hejtmanství. Tyto úřady dostala Kdyně pod podmínkou, že pro ně opatří řádné místnosti. Proto se kdyňští radní v roce 1850 rozhodli starou radnici č.p. 1 (rodný dům D.T. a některých jeho starších sourozenců) zbořit. Zakoupili sousední dům č.p. 2 a na spojených parcelách vybudovali dnešní radnici.

Daniel Tschida zemřel 8. 2. 1887 ve Kdyně čp. 112 ve věku 72 let.

Zdroj: Kronika rodu Tschidů, autor Tomáš Donner