HAMATA ČESTMÍR

Prvorozený syn Růženy a Václava Hamaty se narodil 23.7.1920 v Písku. Otec Václav dostal záhy umístění jako okresní agronom a zemědělský inspektor na Podkarpatské Ukrajině v Užgorodě. Na „Podkarpatské Rusi“ se narodil druhý syn Václav (Voloďa). Oba bratři chodili s místními dětmi do školy, uměli proto rusky a maďarsky. Od r. 1938 se na Ukrajině v důsledku německé agrese vůči Československu stávala situace nepřehledná. V březnu 1939 vznikla Slovenská republika (Slovenský štát), který přeťal prvorepublikovou Československou republiku na tři oddělené části. Rodina se pod tíhou válečných událostí rozhodla k návratu z Mukačeva zpět do rodných Domažlic. Slovenský štát ale neumožnil „čehůnům“ průjezd slovenským územím. Všichni Češi odjížděli z Podkarp. Ukrajiny přes Rumunsko, Jugoslavii (Srbsko, Chorvatsko, Slovinsko) a Rakousko do Čech.  Cestování bylo tak vyčerpávající, že otec po návratu do Domažlic zemřel na mozkovou mrtvici. Bratři dokončili docházku na domažlickém gymnáziu, kde Mirek ihned po příjezdu v r. 1939 maturoval a nastoupil ke studiu na Vysoké učení technické do Prahy.

Pražská válečná léta:

Válečné události se dramatizovaly, studenti stávkovali a organizovali nepokoje. Při již zakázané demonstraci studentů nacisté smrtelně zranili dva lidi. Pohřeb jednoho z nich, studenta medicíny Jana Opletala, se změnil v obrovskou protestní akci.  O dvě noci později - 17. listopadu 1939- obsadilo pražské koleje vojsko a gestapo pozatýkalo víc než tisícovku studentů. Devět studentských vůdců nacisté zastřelili a stovky vysokoškoláků včetně Čestmíra převezli na Ruzyň. Celou noc prostáli v obrovské hale pod namířenými samopaly. Druhého dne hnali vojáci vyděšené vysokoškoláky do vlaků, které je odvážely do koncentračních táborů. Pouze studenti mladší dvaceti let se mohli vrátit domů k rodičům. Do dvacátých narozenin zbývalo Čestmírovi 8 měsíců. Vysoké školy byly zavřeny a tato událost se nesmazatelně zapsala do dalšího života. Nastoupil do zaměstnání do Pražské paroplavební společnosti. V r.1943 byla z Domažlic do Prahy (na dejvické nádraží) přemístěna Danuše Kohoutová, spolužačka Voloďi Hamaty z domažlického gymnázia. Válečnou dobu až do Pražského povstání prožili společně. Po příjezdu Američanů do Prahy odjel Čestmír  do Domažlic a do Kdyně. Po znovuotevření vysokých škol už ale nenastoupil ke studiu, Danuše rozvázala pracovní poměr na dráze a v říjnu 1945 obnovili výrobu pistolí ve Kdyni. Dávali postupně do pořádku hospodářskou situaci firem a majetku Augustina Kohouta ve Kdyni.

Dne 3. 7. 1946 se Danuše Kohoutová provdala za Čestmíra Hamatu.

Vyhláškou ministerstva průmyslu č. 1254 ze dne 27. 6. 1948, uveřejněnou v Úředním listě částka 126/48 byla firma Augustin Kohout, výroba automatických pistolí ve Kdyni s platností od 1. 1. 1948 znárodněna.

Sestěhování rodiny:

Rodina Hamatových a Kohoutů: Augustin a Bohumila, ovdovělá Augustinova sestra Ela (Alžběta-Kateřina) a ovdovělá Čestmírova matka Růžena Hamatová se  sestěhovali do jednoho z domů Kohoutových v Masarykově (tehdy Leninově) ulici č.p.196.

Čestmír nastoupil do České zbrojovky ve Strakonicích  a  stal se  jediným živitelem celé rodiny. Odpovědnosti a nároků, vyplývajících z postavení rodiny ve Kdyni se nikdy nevzdal.

Aktivní společenský život byl zapsán hluboko ve vnímání způsobu života rodičů. V komplikovaných podmínkách padesátých let se společenské vyžití částečně přemístilo do sportovních klubů. Ve Kdyni se sešli hráči a příznivci tenisu. V nově vzniklých „Kdyňských strojírnách“ se kolem Č. Hamaty, St. Rybičky a dalších nadšenců vytvořila  skupina, která dokázala vybudovat „na Sokolišti“ dva tenisové dvorce a dala tak základ tenisovému oddílu, který činnost provozuje dodnes. Oddíl navázal sportovní i společenské kontakty v tehdejší DDR, nejvýrazněji s oddílem v Eisenbergu v Duryňsku. Přátelství navázaná při oficiálních návštěvách se přetavila do trvalých osobních a rodiny se přátelí i v následujících dvou generacích.

Do důchodu odešel r. 1978.

Moji rodiče v domě Masarykova 196 ve Kdyni dochovali své rodiče, vychovali děti a těšili se z vnoučat a pravnoučat.

Otec zemřel dne 5. 8. 2006 ve Kdyni.

Zpracovala: Ing. Darja Kustová