HARTMAN LEV MUDr.

Narodil se židovským rodičům české národnosti. Otec Josef David Hartman nar. 2. 9. 1874, vedl obchod se smíšeným zbožím. Přestože rodina neoplývala hmotnými statky, nastoupil Lev Hartman po absolvování českých škol na lékařskou fakultu. Ačkoli studium dokončil v řádném termínu, nemocný otec se již nedožil synovy promoce, která se uskutečnila na Karlově univerzitě 14. 3. 1931. Po ukončení studií Lev Hartman absolvoval vojenskou službu a praktikoval v nemocnicích, přitom se staral o ovdovělou matku (Františka nar. 20. 8. 1873) a nezaopatřenou sestru. Po splnění povinné praxe se 2. 1. 1935 usadil ve Kdyni, kde začal pracovat jako praktický lékař. Do Kdyně se přistěhoval i s matkou, jež mu vedla domácnost, sestra se mezitím provdala. Lev Hartman věřil, že začíná snazší část života. Otevřel si ordinaci, práce jej bavila, lidé jej měli rádi. Brzy se mu podařilo splácet dluhy na vybavení ordinace a pořízení automobilu. Povedl se mu i profesní postup, od r. 1936 se stal okrskovým železničním lékařem státních drah.  Aktivně se zapojoval do veřejného života v novém bydlišti, jeho jméno se nachází např. mezi těmi, kteří finančně přispěli na Jubilejní fond na obranu státu v létě 1938 a již v době okupace pohraničí přispěl na stavbu rozhledny Koráb. Jako záložní důstojník se zúčastnil zářijové mobilizace v roce 1938, z níž se brzy vrátil, podobně jako ostatní, zklamán politickým i vojenským vyústěním situace.

Zabírání Sudet vyvolalo vlnu imigrace do vnitrozemí, kde však panovaly obavy z problémů, které příchod utečenců může vyvolat. Již 1. 10. 1938 byly vypovězeny kolektivní smlouvy mezi lékařskou organizací a ústředím pojišťoven, čímž byly vytvořeny předpoklady pro výpovědi jednotlivým lékařům. Dne 17. 3. 1939 vydala Beranova vláda usnesení o zákazu lékařské praxe ve veřejných a zdravotních orgánech a zařízeních sociálního pojištění pro lékaře neárijského původu. 21. 6. 1939 se vydává Neurathův výnos o židovském majetku, který poprvé na území Protektorátu definoval židovského občana a židovský podnik podle vzoru nacistického Německa. Od srpna 1939 policejní úřady začaly vydávat vyhlášky, které uplatňovaly styk židovského a nežidovského obyvatelstva, týkaly se mj. i označování židovských ordinací. K dalšímu pokoření žid. obyvatelstva dochází vládním nařízením č. 136/1940 z 24. 4. 1940 o právním postavení Židů ve veřejném životě, které mj. zbavilo židovské lékaře práva vést soukromou praxi a práva na členství v lékařské komoře.

Lev Hartman podal dne 21. června 1940 prostřednictvím Okresního úřadu v Domažlicích žádost o vyjmutí z dosahu vládního nařízení. Za svého kolegu se přimlouval i kdyňský lékař Zdeněk Vodenka a argumentoval tím, že bez dr. Hartmana by ve Kdyni zůstali pouze dva lékaři a pro Kdyni a okolí je zapotřebí nejméně tří lékařů. Protože však již od 16. 7. 1940 měla přijít do Kdyně jiná lékařka, nevyhovělo ministerstvo sociální a zdravotní správy Hartmanově žádosti a potvrdilo původní odnětí práva k výkonu lékařské praxe z 27. 5. 1940.

Lev Hartman se musel rozloučit se svými pacienty a od 24. července 1940 přestal ordinovat. Následně pracoval, jak sám vzpomíná, „více než dva roky označen žlutou hvězdou v dřevěné ohradě jako pomocný dělník v židovské skupině.“ Poté, co začaly v říjnu 1941 systematické deportace Židů z území Protektorátu, očekával i on povolání do jednoho z transportů. Dříve než on byly do Polska odtransportovány obě jeho sestry. Zůstal doma se svojí bolem zlomenou matkou. Obával se zatčení, protože jej často navštěvovala jeho budoucí manželka a Němci zavedli velmi přísné tresty vyplývající ze zákona o čistotě rasy. V roce 1942 mu bylo zabaveno a odvezeno veškeré zařízení ordinace, později (po odchodu ze Kdyně) též veškerý nábytek, prádlo, peníze.

Zapojil se do protinacistického odboje, když se ve skupině Augustina Kohouta podílel na převážení zbraní ze Kdyně do Mezholez, četl a kolportoval časopis „V boj“, stýkal se s komunisty, získával od nich zprávy a letáky a sháněl na ně peníze. V domě na náměstí, kde dr. Hartman bydlel, byl v přízemí hostinec, takže nebylo nápadné, když se u něj v bytě scházeli bývalí záložní důstojníci.

Navštěvovali jej Miloš Frýba, Jan Rett a Václav Heidler. Tato ilegální skupina byla později nazývána Vojenskou odbojovou skupinou na Kdyňsku.

V listopadu 1942 obdržel dr. Hartman výzvu, aby se dostavil do Klatov k transportu do Terezína, přiděleno mu bylo číslo Ce 246. Jak L. Hartman píše ve svém životopise, byl již dávno rozhodnutý, že do transportu nenastoupí. Podle svých vzpomínek zaslal dva dny předtím, než se měl dostavit k transportu, gestapu a Náboženské obci židovské v Klatovech dopis, v němž sděloval sebevražedný úmysl. Se svojí maminkou byl domluven, aby všem říkala, že syn jel do Domažlic si nechat vytrhnout zub ze zanícené dásně do domažlické nemocnice. Tajně věřil, že jeho mamince, neškodné staré ženě, Němci neublíží. Ta však do transportu do Terezína nastoupila pod číslem 245, odtud byla transportována v prosinci 1943 do Osvětimi pod číslem Dr 78515, kde 15. 12 1943 zahynula. Do Kdyně se nevrátilo ani dalších 15 obyvatel žid. původu.

Lev Hartman byl již dříve domluven s Janem Fleischmannem, ševcem a dělníkem z Podzámčí č.p. 28 u Kdyně, který měl ve svém domku úkryt a slíbil, že doktora schová až bude nejhůře. Před termínem nástupu do transportu odjel LH 25. 11. 1942 odpoledne do Domažlic a za šera se vydal na cestu cca 8 km dlouhou na Podzámčí. Cestou se musel skrývat, aby jej nikdo nepoznal a jako pojistku pro všechny případy svíral v kapse pistoli. Původně si představoval, že v úkrytu přečká tak 100-120 dnů, nakonec tam pobyl až do konce války a strávil tak u svých zachránců dva a půl roku. Sám o tom ve vzpomínkách, napsal:

„Obýval jsem podzemní místnost o výšce asi 75 cm, kam jen škvírou půl centimetru širokou měl vzduch přístup. Den byl mi nocí a noc dnem. Za tmy jsem vycházel do světnice a s příchodem jitřenky vstupoval do svého vězení. Čas jsem si krátil čtením studiem, samomluvou a jak se dalo. Po čase, kdy zájem o mne utichl, četníci a rozhlas přestali mne hledat, zvávali mě moji zachránci navečer do kuchyně, ovšem, když jejich dcera odešla spát. Ta neměla po celá léta tušení o mé přítomnosti. Ohřál jsem se trochu, viděl lidské tváře a slyšel lidský hlas. Těžko lze psáti o životě v této době. Vždyť bylo málo dní, kdy nebyl důvod k rozčilení, strachu před prozrazením. Hospodářské kontroly, zakašlání, kýchnutí a sebemenší neopatrnost mohla stát život mnoha lidí. O duševních útrapách nelze se vůbec zmínit.

Jedna z nejhorších byla prohlídka kriminální policie, která přišla k nám vyšetřovat koupi pšenice na černo, kterou předobrý Honzík pro mne obstaral. V tu chvíli večer byla přítomna i Anča, to byla jedna z šestnácti jejích návštěv. Její přítomnost nic neprozradila, ani můj kryt nebyl prozrazen. Ale zlatý Honzík dostal později u soudu v Praze čtyři měsíce vězení, z nichž si tři na jaře roku 1945 v Klatovech odpykal. To pak bylo zvlášť kruté, když jsem zůstal v chalupě sám s přestrašenými ženskými.  A tak v naději, zklamáních a zase v důvěře, dožil jsem se se svým přítelem browningem jara roku 1945.“

Na jaře 1945, když už se všeobecně očekával konec druhé světové války, navštívil dr. Hartmana v jeho úkrytu Jan Rett a domlouvali spolu postup po ukončení 2. sv. války. Po příchodu americké armády do Kdyně 5. 5. 1945 přivezl Jan Rett dr. Hartmanna z Podzámčí do města (o překvapení Kdynských svědčí dochovaná fotografie z této události). Ve Kdyni dr. Hartman, ač sám fyzicky i psychicky vyčerpaný, ihned převzal vojenské povinnosti. Zprvu působil ve vojenském lazaretu zřízeném ve Kdyni pro uprchlé a navrátivší se z koncentračních táborů, kde zabraňoval zejména šíření nákazy skvrnitého tyfu, dále pak sloužil v Domažlicích jako vojenské lékař až do 15. ledna 1946. Působil ve druhém praporu strážního pluku Chodský.  Poté nastoupil v práci v Horšovském Týně, kde mu byla přidělena ordinace po SSmanovi. V srpnu 1946 nastoupil do ordinace praktického lékaře ve Kdyni po odcházejícím MUDr. Vodenkovi. A od školního roku 1948/49 byl ustanoven školním lékařem pro soudní okres Kdyně. Ve Kdyni vstoupil 1. 3. 1947 do Svazu bojovníků za svobodu a brzy se stal i členem výboru místní jednoty SBS. Za protinacistickou činnost za války byl prohlášen účastníkem národního boje za osvobození podle zákona 255/1946 Sb.  Kromě výkonu lékařské praxe usiloval o vyhovující hygienické poměry i jako člen zdravotní komise při MěNV Kdyně. Nikdy nezapomněl na strastiplné období války a s úctou a vděkem vzpomínal  na svého obětavého a nezištného zachránce Jana Fleischmanna z Podzámčí. Ten se po válce přestěhoval se svými blízkými do Kdyně, kde se s rodinou Hartmanových navštěvovali. Jan Fleischmann zemřel v nedožitých padesáti letech 21. 4. 1958. Nedlouho po něm zemřel náhle v neděli 28. 6. 1959 i MUDr. Lev Hartman, byl pohřben ve Kdyni.

Zpracovala: Radka Kinkorová

Zdroj: SOA