Lev, vlajka a znak jako symbol

Lev, vlajka a znak jako symbol
(příspěvek ze zpravodaje Kdyňské listy č. 4/2024)

Každé město má nějaký symbol. Něco, co je pro něj typické a co jej charakterizuje – může to být stavba, ojedinělý přírodní úkaz nebo produkt, který je s místem spojen. Pro mě osobně je již od mého dětství symbolem našeho města radniční věž, jejíž podoba je skutečně nezaměnitelná. Jeden symbol však mají všechny obce i města společný, a tím je vlajka, která v sobě nese obecní znak, jakožto hlavní symbol dané obce či města.

Právo na znak a vlajku je ukotveno v zákoně o obcích, kde je mj. uvedeno, jak mají obce postupovat, pokud žádají o právo znak a vlajku užívat. Toto právo uděluje předseda Poslanecké sněmovny na základě doporučení Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.

Město Kdyně právo k užívání znaku získalo v roce 1570 (konkrétně 24. 5. 1570), na základě privilegia krále Maxmiliána II. V tomto privilegiu však, alespoň podle dostupných historických pramenů, nebyl konkrétní popis znaku a jeho podoba je poprvé doložena dvěma pečetěmi z konce 16. století. Podob kdyňského znaku se však v historických pramenech a listinách objevuje hned několik – např. varianta s dvojocasými lvi se zlatými korunkami či se zlatou věží, namísto stříbrné, apod.

Znak našeho města je zahrnut do kompendia historických městských znaků České republiky z roku 1985, kde je popsán následovně: „Na červeném štítě na širším zešikmeném soklu stojí stříbrná čtyřhranná věž s otevřenou bránou v přízemí, bez vrat, s vytaženou zlatou mříží. V horním patře věže jsou dvě obdélná okna vedle sebe. Nad římsou vystupují na nárožích a uprostřed ozdobné čučky (sloupky s koulemi). Střecha je špičatá, černá se zlatou makovicí. Po obou stranách věže stojí vztyčení stříbrní jednoocasí lvi bez korun, podpírající oběma předními a jednou zadní tlapou věž.“ Současně užívaný znak je od roku 2022 na základě žádosti vedení města Kdyně zařazen v oficiálním Registru komunálních symbolů Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a jeho podoba zcela koresponduje s výše uvedeným popisem v tzv. Čarkově kompendiu.

Komplementárním symbolem města, který vychází právě z podoby městského znaku, je vlajka města. Stejně jako v případě užívání městského znaku je nutné o právo k užívání vlajky žádat, neboť je třeba, aby tento symbol respektoval „Základní vexilologické zásady pro tvorbu nových obecních symbolů“. A přestože tedy Kdyně již od 16. století disponovala vlastním znakem, neměla nikdy vlastní vlajku. Toto jsme se rozhodli změnit, protože vlajka by měla být nedílným a neopominutelným symbolem města, prostřednictvím kterého si můžeme budovat pocit sounáležitosti s daným místem či komunitou a určité místní „vlastenectví“, které pak budeme předávat dalším generacím. Alespoň já tento pocit sounáležitosti a jakéhosi vlastenectví ve spojení s kdyňským městským znakem vnímám, a proto jsem již odmalička ráda vzhlížela k radniční věži a k jejímu znaku, který jak vím až dnes, neodpovídal jeho oficiální kodifikované podobě. Na tom se ale s největší pravděpodobností podepsal historický kontext doby, protože původní znak byl na radniční věž umisťován v době 2. světové války. Lvi ve znaku byli sice správně vyobrazeni jako jednoocasí, na hlavě však měli zlaté korunky a z důvodu absence podstavce pod věží zaujímali trochu jiný postoj. Tento historický „nesoulad“ jsme se rozhodli napravit a stávající znak, umístěný na radniční věži po její rekonstrukci, tak odpovídá jeho dnešní oficiální kodifikované podobě. Rozhodli jsme se však určitým způsobem ctít památku a odkaz našich předků a nadále jsme tak zachovali renesanční ozdobnou kartuš znaku na radniční věži, mj. jako odkaz nelehké doby, protože původní znak byl na radniční věž umístěn v době její rekonstrukce ve válečném roce 1940.

Kdyňští lvi a jejich podoby by mohli být samostatným tématem článku, stejně jako počet jejich ocasů a nošení korunek, a proto si je necháme na jindy. Jedno odskočení od tématu si však přece jen neodpustím, protože lvi jsou pro naše město skutečně charakterističtí a možná již z historického hlediska vypovídají i o lví povaze místních obyvatel, kdo ví. Ostatně, když jsme v prvopočátku vzniku Kdyňských listů plánovali dětskou rubriku a jejího maskota, byl výběr jasný – bude to lev! A o jeho jméně bylo rozhodnuto také velmi rychle – privilegium k užívání znaku bylo uděleno králem Maxmiliánem II., a proto dnes máme nejen v Kdyňských listech dětského maskota – lvíčka Maxmiliána, tedy Maxíka, který je dalším pomyslným symbolem našeho města, prostřednictvím kterého můžeme v dětech budovat již zmíněný (a nepochybně také potřebný) pocit sounáležitosti k našemu městu.

Ale zpět k městské vlajce, protože skutečnost, že o ní dnes na těchto stránkách píši, má svůj významný důvod - vlajka města Kdyně byla oficiálně schválena Výborem pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 6. 11. 2024, a je tedy takovým vlajkovým „novorozencem“.

Variantní návrhy podoby vlajky města Kdyně v souladu s již zmíněnými vexilologickými zásadami připravil vexilolog a heraldik Mgr. Jan Tejkal, kterému patří velké poděkování za spolupráci a smeknutý klobouk za jeho odborné znalosti. O konečné podobě návrhu vlajky, která byla následně předložena ke schválení, pak v souladu se zákonem rozhodlo Zastupitelstvo města Kdyně.

Nyní nás čeká samotná výroba vlajky a poté se můžeme těšit, že se tento oficiální symbol města bude po boku městského znaku objevovat na pozadí významných událostí našeho města.

Ing. Věra Říhová, MPA,
místostarostka