SCHLEGL JIŘÍ

Narozen 29. 10. 1894 ve Staněticích (podle matriky čp. 40, podle sčítání obyvatel spíše čp. 34). V civilním životě tkadlec. Odveden byl 11.6.1915. Do italských legií vstoupil 13. 5. 1918. Během boje o Doss ´Alto 21. 9. 1918 byl zajat a rakouským stanným soudem ve Via Prabi Arcu jako československý legionář odsouzen a tamtéž popraven a pohřben.

Památník na místě popravy se stal středem pozornosti italských okupačních vojsk a obyvatelstva. Ministerstvo národní obrany pověřilo zvláštní komisi, aby s pomocí italských úřadů zjistila hroby a ostatky všech popravených italských legionářů a vykonala přípravy k jejich převezení do vlasti. Komise skončila úkol na jaře 1921. Po dočasném umístění na vojenském hřbitově v Milovicích byly rakve 42 popravených 23. dubna 1921 převezeny do Prahy a vystaveny v Panteonu Národního muzea, kam se s nimi přišly rozloučit desetitisíce obyvatelstva z celé republiky. Druhého dne, 24. dubna 1921, se konal pohřeb. Za účasti desítek našich politiků, představitelů armády a nejméně stohlavé výpravy z Italského království se konal pietní převoz. Na Staroměstském náměstí pronesli projevy zástupci vlády, města Prahy, vojenských a civilních úřadů a byl přečten dopis nemocného prezidenta. Ostatky hrdinů pak byly ve velkolepém průvodu vezeny na lafetách děl Prahou na Olšanské hřbitovy a tam za zvuků hymen a dělových salv pohřbeny v čestných hrobech na vojenském hřbitově.

Zápis z obecní kroniky:
V neděli dne 24. dubna 1921 konány byly velkolepé slavnosti v Praze, jimiž prokazoval celý národ povinnou poctu hrdinům - legionářům, popraveným rakouskou justicí za to, že nasazovali životy za osvobození drahé naší vlasti. Mezi těmito byli též dva synové Domažlicka: jeden rodák pašešnický - Josef Kůst, druhý příslušník náš Jiří Šlégl, 22letý tovární dělník, jehož matka se během války přestěhovala ze Stanětic do Oprechtic.

Jako italský legionář, bojující udatně se svými spoludruhy proti vojsku rakouskému, byl v boji na Doss Alto chycen a do Senice k vojenskému soudu dopraven. Soud konal se při zavřených dveřích. Rozsudek pro Šlégla byl osudný. Trest smrti vykonán byl na hrdinném českém vojínu v neděli dne 22. září 1918 o 7. hodině večer blíže Arca. Na smrt šel klidně, jak vypravuje český kněz Jan Hrubý, a mlčky, rezignovaně pohlížel kolem a beze slova, bez slzy nastavil svoji šíji katovi. V posledních okamžicích života vzpomínal drahé svojí matičky a dobrého bratra, s nimiž v duchu srdečně se loučil. Po hodině, když lékař konstatoval smrt, sňali jej a do tmavého hrobu mezi olivami vykopaného v kamenité půdě pochovali. Po popravě mluvilo se mezi mužstvem i důstojnictvem o Šléglovi, s jakou odvahou a klidem šel na smrt vstříc pro svoji milou českou vlast, a proto počínání jeho imponovalo.
Jméno tvoje, dobrý synu své vlasti, budiž v srdcích nás všech navždy zapamatováno.