RET VOJTĚCH

Vyznamenán Válečným křížem In memoriam. Diplom nesl podpis generála Svobody a vdově jej předal generál Boček. U Nové Vsi mu byl odhalen žulový pomník.

Dětství prožil v Domažlicích, pak žil ve Kdyni, kde působil jako náčelník Orla. Za mobilizace nastoupil jako dobrovolník k vojenskému útvaru SOS (Stráž obrany státu).

Z knihy SOS:

Můj děd Vojtěch Ret, narozený 25. února 1900, bydlel se svou rodinou – manželkou a dvěma malými dětmi ve stáří osm let a čtrnáct měsíců – ve Kdyni, kde byl zaměstnán na berním úřadě. Byl členem Stráže obrany státu. Ještě s ostatními muži byl jako desátník v záloze nasazen k obraně našich státních hranic. Jejich úkolem bylo střežit oblast u Všerubského průsmyku u obcí Nová Ves, Hyršov a Všeruby.

Dne 7. října 1938 dostala četnická stanice Kdyně, kde bylo příslušné velitelství SOS, rozkaz k vyklizení stávajících stanovišť na základě mnichovské dohody o postoupení našeho území Německu a k zaujetí nových pozic. Naši se stáhli do Nové Vsi, německé stanoviště bylo v Hyršově, vzdáleném asi 4 km. Dne 8. října večer nastoupila do služby hlídka složená ze šstrážm. Václava Slípky a mého dědečka. Když hlídkovali na silnici asi 400 m za Novou Vsí směrem k Hyršovu, byla na ně z Němci obsazeného území zahájena prudká palba. Hlídka se dala na ústup do Nové Vsi. Tam však šstrážm. Slípka zjistil, že se s ním můj dědeček nevrací. Ihned po něm zahájili pátrání pod vedením šstrážm. Jaroslava Laudy. Když přišli na místo, kde byla předtím naše hlídka napadena palbou, došlo k opětnému prudkému palebnému přepadu z německé strany a při něm byl šstrázm. Lauda zastřelen. Hlídka se tedy musela stáhnout do Nové Vsi, aniž zjistila, co se s mým dědečkem stalo. Pozdějším vyšetřováním vyšlo najevo, že desátník Vojtěch Ret byl při německé střelbě zasažen do nohy, při ústupu dostižen Němci a odvlečen z našeho území na samotu Na spáleném k výslechu, při kterém ho doslova ubili k smrti. Ještě nedávno v této chalupě žila žena, která slyšela, jak s ním tehdy zacházeli. Slyšela, jak týraný volá: „Prosím vás, nezabíjejte mne, mám doma dvě malé děti!“ Mrtvého pak odtáhli na kraj lesa nad Novou Vsí směrem k Hyršovu a přikryli chvojím. V těchto místech naše rodina postavila dřevěný kříž.

Ráno 9. října zajel náš styčný důstojník na německé velitelství do Všerub k vyjasnění celého konfliktu. Bylo mu řečeno, že desátník Ret je mrtev a jeho tělo bude ve 13.00 hod. předáno na demarkační čáře u Nové Vsi, což se také stalo. Paradoxem je, že vůz, ve kterém Němci převáželi mého umučeného dědečka, doprovázela čestná jednotka SS a při předávání těla našim vojákům vzdali Němci na rozkaz svého důstojníka zbraní čest.

Zohavené tělo mého dědy pak protokolárně prohlédl za účasti anglického pozorovatele, našeho styčného důstojníka a starosty města místní lékař a vydal pitevní nález. Bylo konstatováno roztříštění spodiny lebeční, bodné a řezné rány do levé části hrudi, zlomení a rozdrcení 5. až 10. žebra, střelná rána do nohy, pravá ruka uchycena jen na kousku kůže. Anglický pozorovatel byl tímto bestiálním činem na raněném bezbranném vojákovi zdrcen. Bylo totiž zjištěno, že ze zbraně, kterou Němci spolu s tělem vrátili, nebylo vůbec vystřeleno. Slíbil také, že vznese okamžitý protest na příslušném německém velitelství.

Můj dědeček byl pohřben ve Kdyni a štábní strážmistr Jaroslav Lauda v Klatovech. Babičce bylo tehdy 39 let a ta osmiletá holčička byla moje matka. Blízko místa, kde byl umučen v roce 1938 můj dědeček, desátník v záloze Vojtěch Ret, stojí dnes kamenný památník.

Z knihy SOS ( sepsala Marie Růžková, vnučka)