ŽÁKAVEC THEODOR, doc. Ing.

Jedním ze slavných kdyňských rodáků je doc. Ing. Theodor Ignác Žákavec, jenž se narodil dne 5. ledna 1871 ve Kdyni čp. 3, tedy v areálu přádelny.

Byl synem úředníka přádelny Vavřince Rudolfa Žákavce (1840-1887) a vnukem dlouholetého kdyňského starosty Františka Žákavce (1807-1873). Jeho matkou byla Marie, roz Tšídová (1842-1900), jež byla sestrou bratří Tšídů (Ferdinanda, Ludvíka a Emila). Theodor Žákavec měl celkem tři sourozence: Annu Marii (1873-1877), prof. PhDr. Františka Josefa Žákavce (1878-1937) a Marii Bedřišku Matyldu (1880-1946).

Ztráta otce, poručník

Theodorův otec si někdy stěžoval na německé úředníky v přádelně, že pohlížejí velice

svrchu na Čechy. Z toho pošel i konflikt, jehož obětí se stal. Mistr v přádelně, náhodou Valon

Lasseaux, nadával při nějaké příležitosti českým dělníkům do psů. Vavřinec Žákavec se jich ujal, došlo mezi nimi k hádce a když si stěžoval na ředitelství, aby pohnulo mistra k odvolání urážky, nedostalo se mu podpory. Dal proto k 1. lednu 1886 výpověď a poté se s celou rodinou přestěhoval do Prahy (Na Poříčí čp. 1042), kde se však následujícího roku roznemohl. Byl proto převezen do Nemocnice pražského obchodnictva (U Karlova čp. 458). Tam dne 21. prosince 1887 podlehl ledvinové chorobě.

Babička Theodora Žákavce, Marie Tschidová, roz. Prachenská (1813-1878), byla sestřenicí JUDr. Josefa Stanislava Prachenského (1829-1893), jenž byl spolu s Fr. Palackým, Fr. L. Riegrem a Fr. A. Braunerem jedním z vůdců českého národa. Jeho syn JUDr. Stanislav Prachenský (1861-1920) šel také ve šlépějích svého slavného otce. Kromě toho byl i velkým sportovcem a v letech 1901-1907 předsedou SK Slavia. Byl to právě on, kdo se pak stal poručníkem Theodora Žákavce a také obou jeho sourozenců, Františka a Marie.      

Žák a student

Ve svém rodišti chodil do obecné školy, která se nalézala v jednopatrové budově z roku 1831 na konci Komenského ulice. Poté navštěvoval Městské reálné a vyšší gymnázium v Domažlicích, a to kromě let, kdy rodina žila v Praze. V Domažlicích také maturoval. 

Od října roku 1889 studoval na c. k. České vysoké škole technické v Praze (Karlovo nám. čp. 293) odbor stavitelství inženýrského. Řádné studium ukončil v polovině roku 1894, kdy se podrobil první státní zkoušce a byl komisí uznán za způsobilého. Praktickou část druhou státní zkoušku, s výsledkem velmi dobrým skládal od 6. do 14. prosince r. 1884. Teoretickou část složil dne 26. ledna 1895. Výsledek zkoušky byl následující: geodézie vyšší a nižší: velmi dobrý, stavitelství pozemní: velmi dobrý, silniční a železniční: výborný, vodní: velmi dobrý a mostní výborný.  Komise jej proto uznala způsobilým. To jej opravňovalo užívat titul inženýr.  

Člen studentských spolků

V době Žákavcových vysokoškolských studií byl střediskem všeho českoslovanského studenstva v Praze Literární a řečnický spolek Slavia. Theodor Žákavec, jenž byl členem Slavie, nejenom úspěšně studoval, ale patřil i mezi ty akademiky, kteří byli nezištně veřejně činní. Ve Slavii bylo tehdy sdruženo mnoho dalších studentských spolků (centrálních, vědeckých, podpůrných, krajinských, místních a náboženských) a také odborů. Ze Slavie vyšel podnět k ustanovení Akademického odboru národopisného, jenž byl zřízen dne 22. října 1892. Jeho hlavním účelem bylo, aby studenstvo bylo na národopisné výstavě v roce 1895 věrně a úplně zastoupeno. První výbor tohoto odboru se skládal z 11 členů. V jeho čele stál MUC. František Hamza (1868-1930), později jeden z nejslavnějších českých lékařů. Theodor Žákavec s funkcí pořadatele byl též jedním z členů výboru.  

Tři delegáti odboru, Th. Žákavec, syn kdyňského notáře MUC. Max Wellner (1871-1899) a JUC. Jan Fišera (1868-1913), uskutečnili ještě ve školním roce 1892-93 v plynárenském pavilonu obce pražské na Výstavišti v Holešovicích vzornou výstavu studentských spolků.

Akademický odbor uspořádal mnoho přednášek po českém venkově a ve dnech 14. až 22. května 1893 vlastní zdařilou a zajímavou studentskou národopisnou výstavku ve Slavii, tj. v dnes již zbořeném paláci barona Nádherného ve Vodičkově ulici čp. 701. Na této expozici byly také vystaveny fotografie lidových stavení (interiéru i exteriéru) pořízené Žákavcovým strýcem Emilem Tšídou (1861-1926).

Žákavcova činnost v době studií se neomezovala jen na národopis. Ve správním výboru Spolku posluchačů inženýrství na vysoké škole technické v Praze zastával funkci účetního. Jednalo se o vědecký spolek sdružený ve Slavii, jenž pořádal přednášky a vycházky k prohlédnutí zajímavých staveb a důležitých závodů a také vlastnil bohatou vědeckou knihovnu.

Statik a konstruktér v Drážďanech

Po složení II. státní zkoušky odešel Theodor Žákavec do Drážďan na stavbu okružní dráhy a nádražní přestavby. Tam osvědčil svoji technickou zdatnost jako statik a konstruktér na projektech četných mostů. V nekrologu ve Věstníku SIA se o tomto jeho životním období můžeme dočíst: „Jeho činnost v tomto oboru odpovídala jeho zálibám a speciálním znalostem; s neúmornou pílí, jíž vynikl již na svých studiích, vykonával všechny své práce, jež vynikaly vždy neobyčejnou dokonalostí a přesností, čímž udržoval a rozšiřoval dobrou pověst českého inženýra v cizině.“

Konstruktér, stavbyvedoucí a šéfinženýr u firmy Lanna

Po letech působnosti v hlavním saském městě se vrátil do vlasti a nastoupil v roce 1898 k firmě Lanna, akciové společnosti stavební v Praze. Firma stavěla mosty, viadukty, jezy, plavební komory, zdymadla, hydrocentrály, přehrady, silnice, železnice, nádraží, vlastnila doly, huť na Kladně aj. 

Nejprve pracoval jako konstruktér při elaborátu pro stavbu zdymadla č. II na Vltavě u Klecan, které bylo dokončeno koncem roku 1898, takže dne 19. února 1899 mohl být postaven a vyzkoušen jez. Poté byl pověřen, aby jako stavbyvedoucí vedl stavbu vltavského zdymadla č. IV u Miřejovic. Staveniště bylo koncem října 1900 odevzdáno firmě Lanna. Vybudovaný jez byl vyzkoušen v listopadu 1903 a ve dnech 5-6. července 1904 vykonáno definitivní vzdutí. Po dokončení této stavby byl pověřen vedením stavby zdymadla č. VII na Labi ve Štětí. Staveniště bylo podnikatelství odevzdáno dne 17. října 1905. Vlastní stavba trvala asi tři a půl roku. Jez byl vztyčen dne 6. září 1909.

Ještě před jeho vztyčením byl T. Žákavec v červenci r. 1909 povolán do ústředny firmy Lanna v Praze a jmenován přednostou zplavňovacího oddělení neboli šéfinženýrem, jak se tehdy říkalo.

Autorizovaný inženýr a docent

Inženýrská komora pro Království české udělila Ing. T. Žákavcovi v roce 1912 označení úřední autorizovaný inženýr stavební. Předepsanou přísahu složil dne 3. listopadu 1912.

Po první světové válce byl na Českém vysokém učení technickém dne 11. srpna 1919 ustanoven honorovaným docentem pro správu a hospodárné provádění staveb inženýrských. Každoročně pak přednášel v zimním semestru tři hodiny kalkulaci staveb inženýrských, a to až do roku 1939. 

Kromě toho byl i dlouholetým členem Inženýrské komory, Spolku československých inženýrů (SIA) a Matice technické.

Ředitel, prokurista a člen správní rady firmy Lanna 

V polovině roku 1925 byl Ing. Žákavec ustanoven technickým ředitelem firmy Lanna. Ve firmě zastával i funkci prokuristy, tj. byl zplnomocněn majiteli společnosti, aby je zastupoval.

Na mimořádné valné hromadě v prosinci r. 1934 byla zvolena nová čtyřčlenná správní rada firmy. Kromě předsedy a místopředsedy v ní byli ještě dva členové. Jedním z nich byl právě T. Žákavec.

O jeho povaze se v nekrologu ve Věstníku SIA píše: „Jeho vrozená povahová mírnost, objektivnost a porozumění pro obtíže v podnikání velmi přispívaly k zdolání všech obtíží a jeho píle a láska k povolání ho vedly vždy k úspěchům, byť cesta byla mnohdy obtížná a trnitá. Byl nejen technickým vědcem, ale také vždy zářným vzorem píle, pracovitosti, odborných znalostí a za všech okolností laskavým, radou a pomocí vždy pohotovým představeným, přitom však sám byl vzácným, ušlechtilým a bezmezně skromným člověkem.“

Koncem roku 1938 odešel Ing. Žákavec na zasloužený odpočinek.  

Kniha o firmě Lanna

Ing. Žákavec nalézal svou hlavní náplň života ve studiu české a cizojazyčné literatury a tomuto studiu věnoval všechen svůj volný čas, namnoze na úkor bližších osobních zájmů. Z jeho četných publikací vyniká zejména jeho poslední dílo: "Lanna-příspěvek k dějinám hospodářského vývoje v Čechách a v Československu". Kniha o 12 kapitolách a 347 stranách velkého formátu, vydaná v krásné úpravě Spolkem československých inženýrů, jasně prokazuje vynikající vědeckou hodnotu autora. O této knize napsal recenzi PhDr. Jan Klepl (1907-1965), jež vyšla v Českém časopise historickém. V úvodu autor recenze uvádí: „Prací Žákavcovou dostává se naší technické historiografii příkladného díla. Nutno oceniti následováníhodné úsilí nehistorika-technického ředitele firmy, který s patrnou láskou k společnému dílu s odbornými znalostmi a s vzácnou pílí se ujal vylíčení minulosti podnikání firmy i oživil nám záslužnou památku rodiny jejích zakladatelů a zvelebitelů.“  

Žákavcova kniha dodnes nezestárla. Důkazem toho je, že v mnohých publikacích se nacházejí odvolávky na ni, jako například: Přehledné dějiny československých železnic 1824-1948 (1958), Šťastnou cestu: vyprávění o pražských nádražích (1961), České Budějovice (1979), Osobní lodě na Vltavě 1865-1985 (1985), Já jsem plavec od vody: historie jihočeské voroplavby (1986), Zmizelá Vltava (2002), Dobývání uhlí na Kladensku: historie kladensko-slánsko-rakovnické pánve (2006), Příběhy z dějin našich drah: kapitoly z historie českých železnic do roku 1918 (2009), Velké dějiny zemí Koruny české (2013), Umění paroplavby po řece Vltavě 1865-2015 (2015), Rodinné podnikání v moderní době (2018) aj.

Rukopis a strojopis Žákavcovy knihy je uložen v Národním technickém muzeu v Praze (fond 254, karton 1).

Rodina

Ing. Žákavec se dne 24. května 1902 oženil v Nelahozevsi s Antonií Hanussovou (1883-1964), dcerou ředitele lobkowiczovských statků a starosty obce Nelahozeves. 

Narodily se jim tři děti: Theodor Josef Antonín Žákavec (1903-1903), Antonie Josefa Marie Žákavcová (1904-1984), středoškolská profesorka, a Ing. Zdeněk Josef Jan Žákavec (1906-1955), technický úředník. V Praze bydlela rodina Ing. Žákavce v Karlíně v domě čp. 488 (dnešní Křižíkova). Žádný z Theodorových dětí neměl potomky.

Úmrtí

Ing. Theodor Žákavec zemřel po krátké nemoci dne 22. července 1947 ve všeobecné nemocnici v Domažlicích (Hořejší Předměstí čp. 47). Příčinou úmrtí bylo zúžení žlučovodů a zánět způsobený žlučníkovými kameny. Pohřben byl na Olšanech do rodinného hrobu (hřbitov IV., oddělení 11., číslo hrobu 106), ve kterém je pochován i jeho otec, bratr František a sestra Marie.

Autor: Tomáš Donner

Prameny a použitá literatura:

Za doc. Ing. Theodorem Žákavcem, značka Ing. R. D., Věstník SIA č. 12-1947, str. 187; 

Theodor Žákavec: Pokus o historii rodu Žákavců ve světle tehdejších událostí a snah, strojopis, str. 26-28;

Ing. Theodor Žákavec: Lanna-příspěvek k dějinám hospodářského vývoje v Čechách a v Československu, Spolek československých inženýrů, Praha 1936, str. 104, 106, 108, 258, 259 a 261;

J. Klepl: Ing. Theodor Žákavec: Lanna-příspěvek k dějinám hospodářského vývoje v Čechách a v Československu in Český časopis historický, ročník 43, Praha 1937, str. 390, Knihovna Akademie věd ČR;

Seznam členů, Inženýrská komora pro Československou republiku, Praha 1925, str. 13, Národní knihovna České republiky;

Program Českého vysokého učení technického v Praze na studijní rok 1928/29, Praha 1928, str. 38 a 54, Národní technická knihovna;

Kalendář českého studenstva na rok 1893-1894, ročník XIV, Literární a řečnický spolek Slavia, Praha 1893, str. 129, 159 a 160;

Národní listy z 18.5.1893, str. 2, Národní knihovna České republiky;

Katalog studentů 1883-1897, Archiv Českého vysokého učení technického v Praze;

Protokol zvláštní o výsledcích druhé státní zkoušky č. 85, Archiv Českého vysokého učení technického v Praze