Město Kdyně
MěstoKdyně

PRAŽÁK ALBERT

PRAŽÁK ALBERT

* 11. 6. 1880, Chroustovice
† 19. 9. 1956, Praha

český literární historik

Do roku 1914 působil jako středoškolský profesor v Praze na gymnáziu Karla Sladkovského. Po vypuknutí 1. světové války byl odveden a prošel srbskou a ruskou frontu. Od roku 1921 působil jako profesor na univerzitě v Bratislavě a od roku 1933 v Praze. Roku 1924 se stal členem České akademie věd a Královské společnosti nauk. Roku 1926 se podílel na založení Učené společnosti Šafaříkovy

v Bratislavě, v této společnosti působil jako generální sekretář. V květnu 1945 byl předsedou České národní rady.

Po návratu prezidenta Beneše do Československa 16. května 1945 se navrátil k pedagogické činnosti na Univerzitě Karlově. Do důchodu odešel v roce 1951. V padesátých letech se ocitl v nemilosti a byl znovu oceněn až po smrti, v roce 1966. Udržoval vřelé přátelství s prof.  Františkem Žákavcem. Několikrát navštívil Kdyni, měl ji velice ráda.

VZPOMÍNÁM

Dr. ALBERT PRAŽÁK, PROFESOR ČESKÉ UNIVERSITY KARLOVY, PRAHA

Vždy jsem se snažil poznati co nejvíce krajů, měst a dědin své vlasti, protože jsem byl odedávna přesvědčen, že láska k vlasti nabude jen tak skutečné účinnosti. Do Kdyně jsem se při tom dlouho nedostal. Všímal jsem si jen zpráv o ní v krajinském tisku a blíže mne zaujala, až když jsem se seznámil s Františkem Žákavcem. Prohlašoval se při každé příležitosti s pýchou za nejzápadnějšího Slovana ze Kdyně a do Kdyně zvával s pýchou kdekoho. Stejně činíval i prof. Ertl, prof. Bartoš a malíř Al. Moravec. Namířil jsem nejednou kvůli nim do Kdyně, ale dostal jsem se tam poprvé až r. 1937. S regionalistou Jaroslavem Štěpánkem jsem se znal z korespondence a z účasti na anketě o regionalismu ovšem již dlouho, jeho paní Hanu jsem rád čítal právě ve zprávách o kraji, taktéž Dr. Laudu jsem znal a s Žákavcem jsme byli po léta spojeni přátelstvím i spoluprací v Bratislavě.

Když jsem tehdy poprvé přijížděl ke Kdyni, byl jsem překvapen osobitým a zvlášť půvabným rázem kraje. Připadal mně jako Šumava v kostce, ale nějak veseleji, smavěji, vše tu bylo v zdrobnělém rozměru, ale nějak výraznější. Žákavec mne tehdy dovezl do města k „Bílému lvu“. Připadal jsem si tam brzy jako doma, přívětivost všech, s kým jsem se sešel, byla přímo příznačná. Pánbůh vyrobil tu kraj a lidi asi jen z nejsladších a nejlahodnějších látek, tak to bylo ve Kdyni vše chutné. I když chleba podávali, jako by k němu podávali medové srdce a vonnou červenou růžičku.

Tehdy poprvé se Žákavcem sjezdili jsme kraj křížem krážem. Litoval jsem, že nemám několik set očí, nestačil jsem se dosti ani vynadívat a vynadivit nekonečným odstínům nádherné zelené a modré barvy a rozkošným útvarům kopečků a kopců, lesíků a hvozdů. Ať odkudkoli, vždy to bylo jiné, opravdová hostina zraku i sluchu, ducha i srdce. Pobyl jsem jen několik dní, ale věděl jsem, že se do Kdyně musím ještě vrátit, tak na mne mile zaútočila.

Netušil jsem ovšem, že to bude příště bez Žákavce. Tehdy po prvé to metodické pronikání do kraje a do města za Žákavcova vedení, to byl, bohužel, Žákavcův dozpěv rodnému kraji, to bylo jeho poslední loučení. Snad proto osud zavedl nás několik z jeho ovzduší (Kopala, Heyndrycha, Štence a j.) tehdy do Kdyně, abychom byli ještě naposled při tom, jak Žákavec zazpívá v naší přítomnosti městu i kraji své horoucí a velebné, ale bohužel konečné magnificat.

Když jsem přijel po druhé, r. 1938, přijel jsem hlavně proto, abych si oživil ještě jednou Žákavcovu stopu v kraji a abych se vžil v představu, že tento vzácný a velký člověk ještě hledí na rodný kraj spolu, snad jen s některého místa opodál. Tehdy po druhé jsem bydlil již mimo Kdyni, v milém Petrově pensionátě, blíže přírodě a samotě. To mně již Kdyně zcela udělala. Opakoval jsem sice cesty, které jsem konal se Žákavcem (tentokráte v milé společnosti přítele kolegy Josefa Bartoše a jeho paní, spolu se Štěpánkovými), ale mně nepřipadalo pranic, že tu něco opakuji, kraj i město skýtaly i po druhé zřeny a procházeny nové půvaby, stupňovaly zážitek a dojem. Začal jsem vychutnávati kouzlo kraje i v různých dobách denních a později ročních dobách, přijel jsem se na ně podívat i v květnu, a vrátil sem se loni konečně na řadu neděl, na dlouhý letní pobyt, tak mne to začalo všechno ve Kdyni lákat. Tehdy doobjevil jsem si mnohý vrch a mnohý krajinný úsek. Na Koráb jsem chodíval na př.za všemožných druhů počasía měl jsem dojem, že nám nahrazuje opravdu Čerchov. Nezapomenutelným stal se mně Koráb při dešti v mlhách. Jen s Ještědu jsem viděl ještě tak velkolepou hru mlh v úloze krajinných opon a kulis Kdekoliv se mlha zvedla nebo natrhla, zjevil se líbezný úsek kraje, řada znova divadelně plastických výjevů a scén, nejkrásnější divadlo, jež si můžete představiti. A podobných přírodních senzací je na Kdyňsku na každém kroku. Můžete chodit týdny a měsíce a připadá vám stále něco ještě neviděným, objeveným a novým. Nedivím se proto příteli Bartošovi, že pojede letos do Kdyně po jedenácté a nedivím se lyrickým krajinným obrázkům Hany Štěpánkové, zbožňujícím kdekterý kdyňský koutek. Kdyňsko má opravdu jedinečné kouzlo. Stvořitel světa myslil právě asi na rozsah a dosah pojmu kouzlo, když v svém tvůrčím aktu docházel ke kdyňskému kraji a rozesel tam kouzla skutečně co nejvíce. Všichni, kdo jsme tam již několikráte byli a musíme tam znovu a znovu, jsme mu za to vděčni.

Datum vložení: 13. 2. 2023 11:30
Datum poslední aktualizace: 4. 4. 2023 11:26
Autor: Ivana Kramlová

Město

Mobilní aplikace

Logo mobilní aplikace

aktuální informace z webu v mobilní aplikaci – zdarma ke stažení

Překlad (translations)

Domažlický deník

Domažlický deník

Geoportál Misys-Web

Geoportál Misys-Web

KDYŇSKÉ LISTY

Kdyňské listy

Přihlášení k odběru zpráv

Dostávejte informace z našeho webu prostřednictvím e-mailů

ČEZ DISTRIBUCE Odstávky elektrické energie

ČEZ Distribuce – Plánované odstávky


mapa