ZOGELMANN ANTONÍN

Nejznámější knihy: Dětství obecního Pepíčka, Obecní Pepíček studentem, Kdyně v životě a díle J. Š. Baara. Narodil se jako syn svobodné matky, která přišla do Vídně ze Kdyně. Když matka v roce 1885 zemřela, byl dán nejprve do nalezince, pak poslán do domovské obce. Ve Kdyni žil u pěstounky. Od roku 1892 studoval v Domažlicích na gymnáziu, poté vystudoval na filozofické fakultě češtinu a němčinu. V letech 1907-8 působil jako středoškolský profesor v Domažlicích, mezi léty 1919-1939 pak v Klatovech. Autor beletrie pro mládež a literárně-historických prací. Tchán Vladislava Jáchymovského. Pod pseudonymem Felix Blažek napsal vlastní autobiografie Dětství obecního Pepíčka a Obecní Pepíček studentem.

Každý někdy slyšel něco o „obecním Pepíčkovi“. Připomeňme si tuto zajímavou a významnou osobnost našeho města. Budoucí profesor Antonín Zoglmann se narodil 1. února 1879 se ve Vídni v Rakousku. Jeho děda, kovář, působil ve Všerubech a později ve Kdyni. Bydlívali v některém z domků vlevo od radnice (snad čp.156) na náměstí. Časem se s dcerou přestěhovali do Vídně. Tam se malý Antonín narodil. Ve čtyřech letech mu zemřela matka na tuberkulózu a dva roky nato i děda. Byl tedy poslán z rozhodnutí úřadů „šupem“ do domovské obce své matky do Kdyně. Ve Kdyni se už o jeho příjezdu vědělo, a tak postávali „zvědavci“ v Bráně (dnešní Masarykova ul.) a čekali, až malého Toníka přiveze četník bryčkou z Domažlic. Tam s přestávkami přicestoval s doprovodem vlakem až z Vídně. Kolem krku měl zavěšenou tkanici s kulatým žlutým plíškem, kde bylo vyryto jméno a číslo 1087/183. Tak byly „cejchovány“ děti jako nalezenci, které měly být dopraveny, do domovských obcí svých matek. Bylo to v srpnu 1885. Jeho celým majetkem bylo oblečení, sestávající z ústavního prádla a šatů tmavomodré barvy, dlouhých kalhot, pod kolena sahajícího kabátu a velké ploché čepice. Vše páchlo silně naftalínem. V ruce držel opotřebovaný kufřík obsahující pár drobných věcí oblečení, matčiny modlitební knížky vytištěné švabachem s vloženou její podobiznou a něco drobných. Četník ho přivedl až na radnici. Nikdo ho nechtěl, a tak byl dán po domluvě za plat 33 krejcarů za den z obecní pokladny postřihačce Kubátové, chudé ženě, která se mu stává obětavou, vpravdě skutečnou matkou. Jeho matka Kubátová (jak ji v knize nazývá) byla ve skutečnosti Karolína Blažková (rodem Braunová z náměstí čp. 8 *27. 3. 1830 - †25. 4. 1909, patrně tak vznikl pseudonym Felix Blažek). Bydlívala v Herštýnské ul. čp. 169. Dnes domek nenaleznete, byl pro špatný stav v r. 1998 zbourán. Provázen trpkým osudem sirotka, vychodil obecnou školu a za pomoci učitele Jiřího Pelnáře a kdyňského děkana Msgre. Josefa Kavale (*1860 - †19. 8. 1938, ve Kdyni působil od 1. 7. 1904 do r. 1928), protože se výborně učil, jde studovat na domažlické gymnázium. Živí se kondicemi a je podporován ve studiu milosrdnými, dobrými lidmi. Po úspěšném absolvování gymnázia pokračuje na filozofické fakultě univerzity v Praze. Studuje filologii. Po dokončení studií nastupuje jako učitel v Domažlicích, později v Chrudimi. V r. 1908 se stává profesorem v Rokycanech. V letech 1914–18 se zúčastnil první světové války. V r. 1919 je jmenován profesorem na Státním reálném gymnáziu v Klatovech. Tam setrval až do odchodu na odpočinek v r. 1939. Nezapomněl na léta mládí, prožitá ve starostech o denní chléb. Odtud pochází beletristické dílo – jeho vlastní autobiografie „Dětství obecního Pepíčka“ a „Obecní Pepíček studentem“, kde pod pseudonymem Felix Blažek, ryzím jazykem popisuje svůj osud, prodíraje se bodláčím lidské společnosti, až k dosažení svého cíle, pomocí pevné vůle a pracovitosti. Tyto knihy mají pro nás velký význam, protože popisují obraz života tehdejší společnosti v naší Kdyni a v nedalekých Domažlicích na přelomu 19. a 20. století. V prvním již zmíněném díle popisuje tvrdou práci dělníků v kdyňské přádelně, mužů i žen, pracujících celoročně v lesích revíru koutského panství i práci v nebezpečném prostředí kdyňské sirkárny. V druhé knize popisuje obtíže a strasti chudého studenta v Domažlicích s obrazem města z doby na sklonku předminulého století. Ve svých knihách záměrně mění jména lidí i názvy měst. Sám sebe nazývá Josefem Kořánkem (odtud Pepíček), Kdyně je Demkov, Domažlice Hrázovice, krejčí Tramba má jméno Parma, továrník Keil Klínek, povozník Housar je Sahourek, košíkář Matějovič má jméno Adamovič a další. Byl autorem beletrie pro mládež a mnoha literárně historických prací. Používal také pseudonym V. Zdík. Mezi jeho práce patří články o starých Domažlicích, dějinách města i kraje v Poslu od Čerchova, Kdyňské stráži (dávném předchůdci dnešního Kdyňska) a Českém směru: Domažlice před osmdesáti léty, Jak domažličtí poslouchali vlašské kázání, Z počátku cechů v Domažlicích, Domažlická příjmení, Spor domažlických cechů s řemeslníky chodských vesnic, Partikulární škola v Domažlicích, Z minulosti řemesel a obchodu v Domažlicích a další. S kdyňským námětem to jsou: Lesačka, Stará Boukalka, Demkované ve Vídni, Hovory hejtačů po ohni, Podškarmanské historky, Chromá Marjánka, Trampoty mistra Kobeše na Bílou sobotu, Z minulosti Kdyně, Kdyně v životě a díle J. Š. Baara a mnohé jiné. Dožil se úctyhodných 94 let. Zemřel po krátké nemoci 17. 3. 1973 v Karlových Varech.