VRBA JAN

Pocházel z učitelské rodiny spřízněné s J. Š. Baarem. Začal studovat domažlické gymnázium, to však nedokončil. Následně nastoupil na lesnickou školu v Jemnici, poté je zapsán jako student na Vysoké škole zemědělské ve Vídni, kde působil také jako žurnalista. Mezi lety 1916-1919 vyučoval na jemnické lesnické škole, od roku 1919 již žil v Domažlicích a věnoval se literatuře. V letech 1920-1924 redigoval plzeňský měsíčník Pramen a sokolský časopis Na stráž (1920-21). Jeho jméno lze zařadit mezi nejvýznamnější české spisovatele, kteří se zabývali uměleckým ztvárněním přírody. Mezi vrcholy této části tvorby patří Borovice a Mniška. Další část díla je věnována typickému chodskému prostředí. Soumrak Hadlasuc rodu patří k nejčtivějším dílům, historickým románem jsou Chodské rebelie, exkurz do národopisné oblasti představuje Chodsko pod Haltravou, na dobu kolem záboru Chodska a osvobození vzpomíná Chodský černý týden a Chodský bílý týden. Domažlice jsou zobrazeny zejména ve dvou knihách. Kvetoucí hloží je věnováno vzpomínkám na studia na domažlickém gymnáziu a Zubřany jsou satirou na domažlické maloměšťáctví v období 1. světové války. Jeho ošetřující lékařkou byla spisovatelka Alena Vrbová, jejíž otec přijal jméno Vrba. Slavný chodský spisovatel umírá 18. 5. 1961. Pohřeb v plzeňském krematoriu se uskutečnil 22. 5., urna s jeho popelem byla však uložena až 18 let po jeho smrti (tedy roku 1979) na hřbitově v Klenčí, do sloupku řešeného na způsob čapkovských božích muk. Sešli se tak na klenečském hřbitově tři slavní klenečtí rodáci - J. Š. Baar, Jindřich Jindřich a J. Vrba. Měl rád polemiku, protikladné názory i nesouhlas, zejména u mladých lidí. Byl strohým, nesmlouvavým kritikem, neohroženým komentátorem a doslova „živým svědomím své doby“. Proto neměl často u veřejnosti „na růžích ustláno“. Dne 21. 9. 2002 mu byla odhalena pamětní deska na rodném domě v Klenčí, na tzv. Šimaníkuc mlýně. (Údaj o datu úmrtí 18. 5. ověřen, v encyklopediích chybně uváděno datum 28. 5.)