Město Kdyně
MěstoKdyně

NĚMCOVÁ BOŽENA

Božena Němcová

* 4. 2. 1820, Vídeň
† 21. 1. 1862, Praha

spisovatelka

Česká spisovatelka Božena Němcová narozená 4. 2. 1820 ve Vídni, byla spolu s K. H. Borovským, J. K. Tylem a K. J. Erbenem v popředí české literatury ve 40. a 50. letech 19.století. Božena Němcová vl. jménem Barbora Panklová byla dcerou české služky a panského kočího, rakouského Němce. Její původ je zpochybňován, někteří tvrdí, že by mohla být nemanželskou dcerou sestry vévodkyně Zaháňské a manželé Panklovi ji adoptovali.

Po jejím narození se rodina usadila v Ratibořicích u České Skalice na statcích kněžny Zaháňské. Němcová neměla žádné zvláštní vzdělání. Do školy chodila v České Skalici
V dětství na ni měla velký vliv její babička Magdalena Novotná, která byla tkadlenou.
Také pobyt v německé rodině panského správce, kde poprvé přišla do styku s literaturou, měl na ní velký vliv.

Jako sedmnáctiletá byla pod nátlakem své matky provdána za Josefa Němce, který byl úředníkem finanční stráže a byl dvakrát starší než Němcová. Manželé se téměř každý rok stěhovali . Během těchto přesunů se jim narodily čtyři děti. Manželství Němcové nebylo šťastné, Němec byl často unavený a nepříjemný.

Když rodina konečně zakotvila v Praze, začala se Němcová scházet se všemi představiteli tehdejší české kultury. Začala psát a uveřejňovat básně v časopisech. V roce 1845 se Němcovi přestěhovali na Chodsko. Němcová se začala věnovat sběratelské činnosti a zajímala se o sociální podmínky lidu. Jako jedna z prvních u nás se seznámila s učením utopického socialismu, jak ho propagoval filozof a kněz Matouš Klácel.

Vlastenectví manželům Němcovým přinášelo nemalé problémy, tajná policie je stále sledovala. Za nástupu Bachova absolutismu se jejich situace ještě zhoršila, protože Němcová se nebála říkat nahlas své názory. Pochopila rozdíl mezi opravdovým vlastenectvím a opatrným vlastenectvím měšťáků.

V roce 1850 byl její manžel přeložen do Uher a Němcová se vrátila do Prahy. Manžela v Uhrách navštívila asi třikrát a využila těchto návštěv ke shromažďování materiálů, ze kterých potom psala pohádky. Z malých honorářů za její literární činnost se jí i dětem žilo bídně. V roce 1861 přijela do Litomyšle redigovat své spisy. Bohužel onemocněla a svou práci nedokončila. Koncem padesátých let se Němcová rozhodla žít sama s dětmi. Manžel jí odmítl dávat peníze na chod domácnosti. Potkalo ji velké neštěstí, když jí zemřel syn Hynek.
V této těžké době vznikalo její největší dílo Babička. Hlavním hrdinou v jejích dílech byl prostý venkovský lid.

Božena Němcová zemřela v lednu 1862. Její pohádky a povídky zařadila veřejnost do zlatého fondu české literatury.

Dílo Boženy Němcové:
Národní báchorky a pověsti /1845-1847/ - pohádky, místní pověsti a legendy. Němcová se snažila o vlastní převyprávění lidové látky. Hlavní myšlenkou pohádek je rovnost všech lidí, vítězství mravních hodnot nad silou zla.

Slovanské pohádky a pověsti / 1857-1858/ - Němcová je napsala tak, jak je slyšela od vypravěčů při svém několikaletému pobytu na Slovensku.

Obrazy z okolí domažlického – cestopisné články, ve kterých použila poznatky z Chodska.

Babička / s podtitulem Obrazy z venkovského života – 1855/ - v tomto velkolepém díle čerpala náměty ze svého dětství a vše rozšířila poznáním lidového života. Není to životopis, jsou v něm jen úryvky z autorčina života.

Baruška /1853/, Divá Bára /1856, Dobrý člověk /1858, Pan učitel /1860/, Chyže pod horami – povídky Boženy Němcové podobné tvorbě J.K.Tyla.

Pohorská vesnice /1856/ - povídka z prostředí chodské vesnice si klade za cíl urovnat vztahy mezi šlechtou a lidem.

V zámku a podzámčí / 1856/ - povídka poukazuje na kontrast mezi krutostí chudoby a marnotratností zbohatlíků.

 

Ze zpravodaje Kdyňsko

S myšlenkou zřízení památníku Boženy Němcové přišel již v roce 1932 místní odbor Národní jednoty pošumavské (NJP) a rozhodl se zakoupit pozemek, na němž kdysi stával dům lékárníka Josefa Myšky. Právě u Myškových rodina Josefa Němce při pobytu ve Všerubech bydlela. Pozemek v té době patřil firmě Baťa, která za něj požadovala příliš vysokou cenu. Spolek se proto rozhodl pořádat kulturní akce a peněžní výtěžek z nich použít k tomuto účelu. Všerubský odbor NJP podpořily i odbory v Prapořištích a ve Kdyni. Prvním počinem byl koncert pořádaný 10. července 1932 u sv. Anny na Tannaberku, tehdy oblíbeného výletního místa. Z odkoupení pozemku nakonec přes všechno úsilí sešlo. Nápad nezapadl, ožil v roce 1935 a konečně začal dostávat konkrétní podobu. Do projektu se zapojilo mnohem více subjektů. Mimo jiné firma Baťa, která mezitím na pozemku postavila svůj další obchodní dům s obuví. Zachovala se však velkoryse, zhotovení pamětní desky financovala a nechala umístit na průčelí obchodního domu. Odhalení pamětní desky spisovatelce nebylo samostatnou akcí, „pouze“ uzavíralo třídenní národopisné slavnosti, konané na Chodsku ve dnech 4. až 6. července 1936. Jejich hlavním pořadatelem se stalo pražské ústředí Národní jednoty pošumavské. Od pondělního rána 6. července panoval na silnici z Klatov do Všerub nebývalý ruch. Lidé z vesnic na trase s napětím očekávali příjezd patrona celé akce, ministra národní obrany Františka Machníka. V ministerském úřadu fungoval teprve rok, ale k Pošumaví měl vřelý vztah. V letech 1925–1935 působil jako ředitel Švehlovy hospodářské školy v Klatovech, v roce 1925 byl zvolen poslancem Národního shromáždění za Republikánskou stranu českého venkova. Ministrem se stal v nelehké době. Na Vráži, hranici kdyňského okresu, uvítala ministra deputace městských i okresních úředníků, zástupců politických stran, spolků a institucí, vojska, četnictva a silniční policie. Všichni pak společně odjeli do Kdyně, kde proběhlo oficiální přijetí ministra Machníka za hojné účasti veřejnosti. Cestou do Všerub se konala ještě jedna zastávka, a to u kostelíka sv. Václava na Brůdku, kde se skupina setkala s historikem Františkem Roubíkem. Ten poskytl zasvěcený výklad k dějinám celého regionu. Mezitím se už ve Všerubech formoval průvod vojska, spolků i veřejnosti. Úderem čtrnácté hodiny za zvuků vojenské hudby se průvod, v jehož čele nesli legionáři státní vlajku, přesunul k obchodnímu domu Baťa. Za nimi kráčela čestná rota 6. hraničního praporu sibiřských úderníků, dále hasiči, sokolové, oddíl celní pohraniční stráže, deputace Národní gardy, menšinová sdružení, němečtí hasiči a veteráni. Mohutný průvod uzavíral proud lidí v chodských krojích a množství návštěvníků z řad české i německé veřejnosti. Brzy po průvodu dorazil na místo slavnosti i ministr Machník s doprovodem. Konečně mohlo dojít ke slavnostnímu zahájení. Zazněla státní hymna a byla vztyčena státní vlajka. Ministr přijal hlášení od velitele domažlické posádky pplk. J. Herkloce a vykonal přehlídku čestné roty. Nato byli spolu s chotí obdarováni kyticemi od dětí ze všerubské české školy - Jiřím Tomandlem a Věrou Kadidlovou. Po oficiálním přivítání a zasednutí přítomných hostů na tribuně začaly slavnostní proslovy. Bylo jich hned několik. Hana Štěpánková ze Kdyně se zaměřila na pobyt Němcové v našem kraji, spisovatel a novinář František Sekanina zhodnotil její dílo jako zástupce Svazu spisovatelů. Největšího potlesku z obecenstva se však dostalo ministru Machníkovi a jeho projevu zaměřenému na tehdejší vyhrocené poměry na hranicích země. Připomněl svátek mistra Jana Husa a mimo jiné řekl: „…Dali jsme menšinám tolik práv, s kolika bychom byli spokojeni pro své menšiny v kterémkoliv jiném státě. Jsme spravedliví i k nejsilnější menšině německé a přihlížíme k jejím zájmům. Na druhé straně lze pozorovat již delší dobu určité vření, snahy… Nevměšujeme se do osudů a vnitřních záležitostí jiných států, ale svou milou vlast si zařídíme po svém a máme právo požadovat, aby se nikdo nevměšoval do osudů a vnitřních záležitostí naší vlasti... Učení míru nestačí jen vyznávat, ale nutno je mír důrazně chránit. Máme dobrou československou armádu, které dáváme všechno, co potřebuje, abychom zde stáli jako hradba, o kterou se musí rozmetat každý útok … nikomu nehrozíme, hrdi tu stojíme, nikoho se nebojíme, ale své vlasti nedáme, a bude-li třeba, budeme ji hájit do poslední kapky krve.“ Následovalo odhalení pamětní desky a její odevzdání pod ochranu města Všeruby a místního odboru NJP. Na desce vedle reliéfu stálo: „V domě, který stál na tomto místě, žila a tvořila v letech 1847-1848 Božena Němcová.“ Jejím autorem byl akademický sochař Julius Pelikán z Olomouce. Celou slavnost ukončil Jaroslav Štěpánek, jednatel Baarovy společnosti. Nato se stejně ukázněně nekonečný průvod s vojenskou hudbou a čestnou rotou v čele seřadil a za bouřlivého jásotu procházel kolem tribuny. Takřka všichni se přesunuli na náměstí, kde koncertovala vojenská hudba. Večer pokračovala veselice s chodskými zpěvy a tanci v hostinci pana Maška se vstupným tři koruny na osobu. Hraničářskou slavnost pořádanou Baarovou společností v Domažlicích, Okresním osvětovým sborem ve Kdyni a NJP ve Všerubech přijela podpořit řada osobností z kulturního a politického světa na regionální i celostátní úrovni. Mezi nimi nechyběl Karel Hašler, oblíbená autorka kuchařek s národopisným zaměřením A. M. Tilschová, překladatelka a folkloristka N. Melniková – Papoušková, primátor Prahy K. Baxa a mnoho dalších, několik generálů i vyšších důstojníků a zástupců kulturních i dobročinných spolků. Bezpečnost ministra Machníka a jeho doprovodu zajišťovali tři strážníci v civilu. Průběh odpoledne dokumentovalo několik fotografů - M. Šlais ze Kdyně, dr. Larva z Plzně, J. Švec z Prahy a firma Kratochvíle z Domažlic. Ta se ke spokojenosti všech postarala i o ozvučení. Chodské slavnosti se vydařily, lidem poskytly spoustu kulturního vyžití. Ale až ve Všerubech přerostly v mohutnou národní manifestaci na podporu brannosti národa. Dokázala to obrovská účast českého i německého obyvatelstva, jež se odhadovala na 10 000 osob. Za pár let bylo všechno jinak. Zástupci čtyř zemí tzv. mnichovskou dohodou rozhodli, že Československo musí do 10. října 1938 postoupit pohraniční území obývané Němci (Sudety) Německu. A tak 6. října, přesně dva roky a tři měsíce po slavnosti, se ze Všerubska stěhovali do vnitrozemí poslední Češi. Za války se pamětní deska Boženy Němcové poděla neznámo kam. Zcela nová byla před kostelem instalovaná v roce 1947.

Autor článku: Jitka Kurcová


 

Datum vložení: 26. 1. 2023 11:27
Datum poslední aktualizace: 14. 3. 2023 9:21
Autor: Ivana Kramlová

Město

Mobilní aplikace

Logo mobilní aplikace

aktuální informace z webu v mobilní aplikaci – zdarma ke stažení

Překlad (translations)

Domažlický deník

Domažlický deník

Geoportál Misys-Web

Geoportál Misys-Web

KDYŇSKÉ LISTY

Kdyňské listy

Přihlášení k odběru zpráv

Dostávejte informace z našeho webu prostřednictvím e-mailů

ČEZ DISTRIBUCE Odstávky elektrické energie

ČEZ Distribuce – Plánované odstávky


mapa