ČAPEK - CHOD KAREL MATĚJ

Psal povídky, romány, divadelní hry. Byl představotelem realismu a naturalismu, přesahující až k expresionismu. Osobitým tragikomickým a groteskním způsobem ztvárňoval společenské procesy na přelomu 19. a 20. století. Ve svých „obrazech ze života“ dokumentární zaujetí pro specifiku rozmanitých prostředí a profesí. Novinář politického a kulturního zaměření, divadelní a výtvarný referent. Vlastním jménem Matěj Čapek, pocházel z rodiny středoškolského profesora. Studoval na gymnáziu v Domažlicích (mat. 1879, více o tom v autobiografické próze Ševcem) a na právnické fakultě v Praze. Studia nedokončil. Působil jako redaktor olomouckého Našince, Hlasu národa, Národní politiky, Národních listů. Literárně začal publikovat na přelomu 80. a 90. let, kdy měl blízko k okruhu autorů Šimáčkova Světozoru. Počáteční tvorba obsahovala vedle humorně laděných obrázků a grotesek také prózy, které se výrazně začleňovaly do realistické a naturalistické literatury. Styčné body s naturalismem a záliba v atraktivních námětech se uplatnily již v rané tvorbě zájmem o jedince fyzicky a duševně poznamenané, o lidi živořící na okraji společnosti - Povídky, Nedělní povídky. Konflikt prvního významného románu Kašpar Lén mstitel byl osnován jako tragická vzpoura jedince proti společenskému bezpráví. Vlastní děj Nejzápadnějšího Slovana je zasazen do rámce sjezdu abiturientů domažlického gymnázia po deseti letech. V Daru sv. Floriána popsal rohová stavení v Domažlicích. V románech Turbina, Vilém Rozkoč a Řešany přecházejí postavy z jednoho díla do druhého, a tak se nakonec vrací bohém Vilém Rozkoč do Řešan, tedy do Domažlic. V tomto díle jsou zachyceny okolnosti vzniku pomníku děkana A. Příhody a spor sochaře J. V. Myslbeka s městem Domažlice. Jazyk Čapkova rozsáhlého díla je mimořádně bohatý, zahrnuje archaismy i novotvary, vulgarismy, slova a slovní spojení typická pro různé profese. Základní rozdíl od postupů evropských naturalistů je v osobní účasti autora s postavami jeho děl (Arne Novák). Pohřben je na Vinohradském hřbitově v Praze. Dne 29. 6. 1930 mu byla na rodném domku odhalena pamětní deska. (V současné době je uložena v muzeu, místo rodného domku připomíná pomníček mezi budovami bývalé chlapecké a dívčí školy v Komenského ulici.) Autorem pamětní desky s jeho reliéfem je sochař Alois Langenberger. Dne 7. 11. 1924 jmenován čestným občanem města Domažlic.

Zpracovala: Ludmila Brychová