BAAR JINDŘICH ŠIMON

Pocházel ze starého selského rodu v Klenčí.

Otcem byl Georg Baar (1829) a matkou Anna Baarová-Schöppelové (1838). Matka měla v rodině hlavní slovo a do jisté míry ovlivnila osud rodiny. Měl sestru Barbaru Bláhovou (1865–1885).

Baar po základní škole vystudoval gymnázium v Domažlicích (1888) a z hmotných důvodů vstoupil do bohosloveckého semináře v Praze. V roce 1982 byl vysvěcen na kněze. První mši sloužil v Putimi, druhou v Klenčí. Stal se kaplanem na Přimdě, později působil ve Spáleném Poříčí, Stochově, Ořechu, Úněticích, Klouboukách, Volyni. Otec mu zemřel r. 1892, matka 1915. Dne 14. 11. 1918 se stal předsedou Jednoty duchovenstva, v březnu 1919 funkci složil a požádal ze zdravotních důvodů o penzi. Do Klenčí se jako penzista vrací v září 1919. V létě 1925 je raněn mrtvicí, umírá náhle v říjnu, pohřben 27. října. Dne 17. července 1932 byla na jeho rodném domku odhalena pamětní deska, dne 5.  7.  1933 byl na Výhledech slavnostně odhalen Baarův pomník se sochou Ladislava Šalouna (5. července 1947 byl znovu postaven). Jeho prvotiny oslovily čtenáře v básnické sbírce Rodnému kraji, kde vyšla i báseň Bulačina.

Ta byla roku 1925 zhudebněna Jindřichem Jindřichem a stala se hymnou Chodska. Svou básní z knihy Z chodských písní zahajoval r. 1895 Almanach katolických českých básníků. Stěžejním dílem, které jej proslavilo, byl Jan Cimbura, který vyšel v roce 1908. 

Nejoblíbenějšími díly se stala trilogie o národním obrození Chodska Paní komisarka, Osmačtyřicátníci a Lůsy, dále romány Farská panička, Holoubek a Skřivánek, povídky Báby a dědkové, Hrnčená bába, Hanče a knížka pro děti Hanýžka a Martínek. Od pohádek, zachycených v lidové řeči, přes povídky, romány a obrázky z přírody zahrnuje dílo J. Š. Baara na třicet svazků. V díle se často objevuje symbol cesty, který je i možné přirovnat k lidské cestě životem. Zajímavé je to, že počet kapitol či povídek v knihách bývá často totožný s čísly 10 nebo 14, což je i počet obrazů, které má Křížová cesta (soubor obrazů znázorňujících putování Ježíše Krista). Významná byla jeho činnost národopisná a folkloristická. Na sklonku 19. století zapsal na 1400 chodských písní. V románu Lůsy zachytil postavu Maxmiliána Obentrauta, jehož původ je nejasný a je spojován s rody Trautmannsdorfů a Stadionů. K zájmu o Chodsko přivedl svého přítele F. Teplého. Spolu s ním a s J. F. Hruškou vydal Chodskou čítanku. Ke Kdyni měl vřelý vztah. Již jako dítě sem jezdíval se svým otecem na vyhlášené kdyňské trhy. V dospělosti zde měl řadu přátel. Mezi ně patřil spolužák z gymnázia a semináře Karel Bartovský a manželé Štěpánkovi. Vydavatelem, pořadatelem a vykonavatelem literární pozůstalosti se stal JUDr. Jaroslav Štěpánek.

Zpracovala: Ludmila Brychová

Zdroj: SOA