SCHÖNBORNOVÁ MARIE KRISTINA

Přihlásila se o stadionské statky v roce 1911 prostřednictvím své matky Gisely Stadionové, provdané Coudenhove. Po složitých právních jednáních, kdy své obratné služby nabídl rodině Schönbornů za odměnu půl milionu korun vídeňský dvorní advokát dr. Theodor Starckel, byl  Bedřich RZYSZCZEWSKY stadionských statků zbaven a novou majitelkou se stala  právě Marie Kristina Schönbornová rozená Coudenhove, provdaná za Zdeňka Schönborna (nar. 10. 2. 1879 v Praze). Manželé, kteří hospodařili na Zdeňkově statečku Chlum u Hartmanic, získali náhle pohádkový majetek. Jak vyplývá z článku uveřejněného v Nové době 28. 8. 1919, nebyl Schönborn v Koutě, především u levicově orientovaných obyvatel, právě oblíben.  24. srpna 1919 uspořádal starosta obce soudruh Bedřich Sauer tábor lidu, kde byla podána veřejná stížnost na občana Zdeňka Schönborna, jemuž bylo např. vytýkáno, že má v kanceláři, která je veřejně přístupná, obrazy nenáviděných Habsburků, za což jej místní obyvatelé – potomci Chodů – považují za svého nepřítele. Bylo také téměř jisté, že koutský zámek, který navštěvuje šlechta, slouží za středisko monarchistických rejdů. A proto: „Zámek ten budiž úředně zabaven a použit za školní budovu, by naše dítky nebyly nuceny dále pobývati v nevyhovující školní budově a na svém zdraví a prospěchu netrpěly.“ Jak je patrné z článku, v Koutě tehdy předběhli dobu, ale Schönbornové si svůj zámek ještě udrželi.

V roce 1921, kdy byly Čechy podrobeny dalšímu sčítání obyvatel, jsou na koutském zámku, který získal nové popisné číslo 113, zmiňovány i jejich děti: dcery Kristina (nar. 1906 v polské Stanislavi), Jindřiška (nar. 1907 v Chlumu), Gabriela (nar. 1909 v Chlumu) a synové Gerolf (nar. 1915 v Chlumu) a Zdeněk (nar. 1917 v Praze). Celá rodina měla dle dotazníku českou příslušnost a Zdeněk se podepisoval s háčkem na e. Podle jiného zápisu z roku 1958 žádal již v roce 1917 Zdeněk Schönborn s rodinou o státní občanství v Německu, které mu bylo uděleno. Ke služebnictvu, které žilo na zámku, se počítali Theodora Lengerová, Angličanka Loundevsová Josefa – učitelka, Eretová Josefa – komorná, Waldmanová Eleonora – pokojská, kuchařka Rudolfa Chmelařová s Marií Krejčovou a Adélou Chalupskou zajišťovaly kuchyňské práce. Ke služebnictvu patřil také kočí Pavel Bun, poslíček Josef Ludwig, řidič automobilu František Kučera a advokát Tomáš Černý.

 Dne 17. září 1926 utrpěla hraběnka Marie Kristina na silnici u Skočic nedaleko Vodňan těžkou autonehodu, která ji poznamenala na celý život. Údajně musela podstoupit i plastiku obličeje, což dosvědčuje páska zakrývající její levé oko. Za svoji záchranu pak věnovala roku 1927 koutskému kostelu 2 nové zvony. Původní zvon z koutského kostela, který přežil rekvizice 1. světové války, byl věnován kostelu Svaté Anny na Tanaberku. 

Krátký popis velkostatku Kout-Trhanov, kde je jako vlastník uvedena Marie Kristina, přináší schematismus velkostatků v Čechách z roku 1933. Zde jsou uvedeny zámky a parky v Koutě a Trhanově. Pod patronaci velkostatku náležely kostely a fary v Koutě, Červeném Dřevě, Maxově, Kdyni, Trhanově, Klenčí, Nemanicích a Staněticích. V Koutě tehdy stálo 209 domů a žilo tu 1.619 českých obyvatel. Fungovala tu pošta, telegraf, železniční stanice, četnická stanice, fara, 3 mlýny, 3 cihelny, lihovar, 2 pily a pivovar, připomínána je i zřícenina hradu Rýzmberka a dále Trhanov a Klenčí. Výměra velkostatku činila úhrnem 7.011,46 ha, dvory Bělohrad 70 ha, Kout 262 ha (patrně se Starým a Novým Dvorem) a Trhanov pracovaly ve vlastní režii. Další dvory byly při pozemkové reformě změněny na zbytkové statky nebo přímo rozparcelovány. Jednalo se o Všeruby, Starý Klíčov, Starý Postřekov, Stanětice, Na Šteflích a Zahořany-Sedlice. Rozhlehlé lesy byly rozděleny do patnácti polesí. Pozemková reforma nebyla ještě ukončena, ale dle stavu z konce roku 1928 bylo podrobeno záboru 8.270,56 ha půdy.

Na počátku 2. světové války v roce 1939 se manželství Zdeňka s Marií Kristinou rozpadlo a Zdeněk byl donucen koutský velkostatek opustit, neboť byl dědictvím jeho manželky. Poté měli dle starších dohod převzít schönbornské majetky synové Gerolf a Zdeněk. Mladší Zdeněk se měl ujmout bývalých stadionských statků v Německu a staršímu Gerolfovi připadl za díl český velkostatek Kout-Trhanov. Proto také Zdeněk pobýval od dětství v Německu a Gerolf byl vychováván jako národnostně snášenlivý a demokratický aristokrat.

Marie Kristina zemřela náhle 20. ledna 1940 ve věku 51 let při cestě za synem Gerolfem. Byla pohřbena na koutském hřbitově a poté převezena do rodinné hrobky na svaté Anně na Tanaberku. Ve stejném roce byly zrekvírovány pro potřeby 2. světové války z věže koutského kostela i zvony, které sem Marie Kristina z vděčnosti věnovala. Bohužel ani ona nedosáhla na svaté Anně zaslouženého klidu. Stadionská hrobka byla již v 60. letech 20. století vyloupena a mumie Stadionů a Schönbornů pohozeny v kostele i jeho okolí. Pro zubožené pozůstatky předků a příbuzných si v roce 1969 přijel na folmavskou celnici Zdenek Schönborn.

Zdroj: Zdeněk Procházka/Kout na Šumavě, kapitoly z dějin obce pod Rýzmberkem