Město Kdyně
MěstoKdyně

OBENTRAUT MAXMILIÁN (Maxmilián z Obentrautu)

* 12. 10. 1795, Kdyně
† 15. 4. 1883, Praha

císařský rytmistr, guberniální sekretář, autor odborných publikací, šlechtic

Zřejmě syn hraběnky Anny Marie Stadionové. O vysvětlení jeho původu se zajímali J. Š. Baar i J. Vrba. Je autorem právnické literatury. Narodil se v přístěnku za šenkovnou v hospodě U Ublakerů (dnes pohostinství u Černého orla) a ihned po porodu byl svěřen do péče místních duchovních. Zkoušky z hlavní školy vykonal v červenci 1808 v Domažlicích, poté se stal řádným studentem piaristického gymnázia v Plzni. Prázdniny trávil nejčastěji na sv. Anně - Tannaberku u Všerub a v nedaleké farní obci Červené Dřevo (Rothenbaum).

Po ukončení studií se stal praktikantem u Krajského soudu v Mladé Boleslavi a pak byl pravidelně povyšován. Nějakou dobu pracoval také u státní správy ve Vídni. V revolučním roce 1848 se stal guberniálním sekretářem v Praze a na konci roku 1849 byl jmenován krajským hejtmanem v Jičíně. Stal se nositelem několika významných vyznamenání, z nichž nejvyšším byl „Leopoldův řád“ udělený mu 22. října 1855 u příležitosti jeho šedesátin. V roce 1866 odešel do důchodu. On i jeho rodina jsou pohřbeni na hřbitově v lázních Teplice v rodinné hrobce. Je autorem publikace Samospráva obce v království českém (Praktické navedení pro pány představené, radní a výbory obecné).

Na severozápadním rohu kdyňského náměstí stojí restaurace Černý orel (čp. 24). Dříve to byl zájezdní hostinec "Na poště" (čp. 81) Jana Ublakera. Kdysi se tam říkalo (po baráku) "u Bolfíčků" a byla zde i poštovní úřadovna. Pošta tehdy jezdila z Klenčí pod Čerchovem do Klatov. Navštívíte-li tuto restauraci a dopřejete si něco dobrého k jídlu, musíte otevřít jídelní lístek. Na začátku tohoto lístku se můžete dočíst informaci, že se zde kdysi dávno narodil za podivuhodných okolností neznámý hošík. Ponořte se tedy do tohoto vyprávění: Píše se 12. říjen léta Páně 1795, je temný mlhavý večer a do náměstí se řítí krytý kočár a míří k hostinci Jana Ublakera. Hostinský vyběhl ven do průjezdu a z kočáru slyšel: "Připravte rychle pokoj a čisté lože. Mé paní se udělalo cestou nevolno." Ublaker otevřel svůj parádní pokoj, za ním vešly dvě dámy v závojích. Jedna trpěla a sténala a druhá jí úzkostlivě podpírala, opatrovala a rozkazovala: "Odejděte a pošlete sem svou paní." Paní hostinská přišla, promluvila s nenadálými hosty a rychle poslala děvečku pro porodní bábu paní Liškovou. Ta brzy pomohla na svět zdravému hošíčkovi. Z kočáru mu přinesly úplnou výbavu. Ošetřili dítě i rodičku a paní Lišková si dítě hned odnesla domů a v sousedství mu vyhledala kojnou. Matka své dítě ani nespatřila. Hostinská vyprávěla, že po celou dobu měla ta neznámá rodička hlavu zahalenou hustým závojem a její průvodkyně dbala na to, aby nikdo ani na vteřinu nespatřil její tvář. Když ráno neznámá žena procitla, poprosila, aby ji navštívil pan farář, že by se ráda vyzpovídala. Tehdy ještě nebyla kdyňská fara děkanstvím.

Faráře zde zastával skoro osmdesátiletý Bernard Petírka. Kvůli chatrnému zdraví z fary vůbec nevycházel, proto poslal za sebe k Ublakerům kaplana Martina Haffnera. Ten byl uveden rovnou k loži tajemné matky a její opatrovnice byla venku u dveří na stráži a nehnula se od nich, dokud kaplan neodešel. Pak poručila zapřahati, štědře zaplatila Ublakerům za poskytnutou pomoc, vyvedla svoji svěřenku, usadila ji v kočáře vystlaném pokrývkami a za ranního svítání, kdy ještě celé kdyňské údolí bylo zahaleno hustou mlhou, zmizel kočár na silnici směrem ke Klatovům. Ještě týž den, přímo v hostinci, provedl křest kaplan Haffner za přítomnosti personálu a chlapec obdržel jméno Max podle světce, v jehož den se narodil. Aby však jeho původ zůstal utajen, nebylo mu dáno jeho příjmení ani po otci, ani po matce, nýbrž jméno smyšlené - Obentraut. Chlapce se starostlivě ujal kdyňský kaplan Martin Haffner, který jediný znal tajemství jeho původu. Vzal chlapce s sebou i ke sv. Anně na Tanaberk, když se tam stal r. 1798 farářem. Tam začal chodit malý Max do školy, tam ho Haffner také připravoval k přijímací zkoušce do gymnasia premonstrátů v Plzni. Vždy ho učil milovat český jazyk a vlast. To ještě více rozvíjel na gymnasiu profesor Sedláček. Po absolvování gymnasia studoval ve Vídni práva, kde se stal po vykonání příslušných zkoušek dvorním koncipistou, byl povýšen do stavu rytířského, jmenován guberniálním sekretářem v Praze a konečně krajským presidentem pro Plzeňský kraj. Z jeho rychlé kariéry vzhůru je jasně vidět, že někdo nahoře "neznámý", ale velmi vlivný vedl malého Maxe neviditelnou rukou životem, platil na něj a přičiňoval se o to, aby jeho cesta životem byla pohodlná a zbavena co nejvíce denních hmotných starostí. Mladý Max se nikdy nedověděl toho nejmenšího o svých rodičích, ani kdo ho podporoval hmotně na studiích. Své prázdniny vždy trávíval u pátera Haffnera, i když se tento stal farářem na Červeném Dřevě a později ve Staněticích. Když naposledy navštívil tohoto ušlechtilého kněze, seděl u jeho úmrtního lože, neodolal, aby se ho zeptal: „Povězte mě, prosím Vás, kde mám rodiče." Umírající Haffner zakroutil hlavou a řekl namáhavě: „Nežádej toho ode mne. Zpovědní tajemství zapečetilo má ústa. Ale domov budeš mít zase u sv. Anny. Stal se tam lokalistou český básník, nemanický kaplan Václav Sedláček." Max, rytíř z Obentrautu, si zamiloval toto tiché místo, jezdil sem o prázdninách trávit svoji dovolenou, později i s manželkou a s dětmi. Nikdy se však nedozvěděl, kdo je jeho matka a jeho otec. Dlouho se to nevědělo, ale později přeci vydaly archivy svá svědectví. V okresním archivu v Horšovském Týně bylo nalezeno, že matkou Maxe byla hraběnka Anna Marie Stadionová (*1775 - †1841) z Kouta a otcem jmenovaného nebyl nikdo jiný než mladý kníže Ferdinand Trattmannsdorff z horšovskotýnského zámku. A jak vlastně k této události došlo? Psal se 16. leden 1795. Již zmíněná hraběnka byla na cestě z Chudenic domů ke Koutu a večer za tuhé zimy se polámal povoz. Obrátila se tedy o pomoc ke hraběti Ferdinandu z Trattmannsdorffu z blízkého zámku v Horšovském Týně. Ten věnoval této dámě všestrannou péči tak, že to bylo po nedlouhé době zjevným.

Manžel hraběnky Anny Marie hrabě Filip Jan Stadion, byl už přes půl roku jako státní zástupce v Terstu. Celé záležitosti se ujala matka nemanželského otce, hraběnka Černínová z Chudenic, a podle jejího plánu, až se dítě narodí, bude tajně vychováváno u jejího bratra na chudenickém zámku. Osud šel však jiným směrem. Hraběnku potkal v těhotenské době úraz kolenního kloubu, a to vedlo k předčasnému porodu. Toho zmíněného večera 12. října 1795 jel z koutského zámku panský kočár se zahalenými okénky. Jeho cíl byl patrně chudenický zámek. Ale hraběnka zřejmě již do Chudenic nedojela a porodila tak v hostinci u Ublakera. A jak se vedlo našemu rytíři Maxmiliánu z Obentrautu? Stal se významným správním úředníkem, později guberniálním sekretářem v Praze. Napsal také několik právnických knih v českém i německém jazyce. Po celý život pomáhal těm, kdo se na něho s důvěrou obraceli, zvláště z rodného kraje. Zemřel v Praze 15. dubna 1883 v úctyhodném věku nedožitých 88 let.

Datum vložení: 7. 2. 2023 8:48
Datum poslední aktualizace: 7. 2. 2023 8:53
Autor: Ivana Kramlová

Město

Mobilní aplikace

Logo mobilní aplikace

aktuální informace z webu v mobilní aplikaci – zdarma ke stažení

Překlad (translations)

Domažlický deník

Domažlický deník

Geoportál Misys-Web

Geoportál Misys-Web

KDYŇSKÉ LISTY

Kdyňské listy

Přihlášení k odběru zpráv

Dostávejte informace z našeho webu prostřednictvím e-mailů

ČEZ DISTRIBUCE Odstávky elektrické energie

ČEZ Distribuce – Plánované odstávky


mapa