LAMINGEN Z ALBENREUTHU WOLF MAXMILIÁN (Lomikar, Lammingen)

Nejmladší ze čtyř dětí Volfa Viléma z Lammingenu a Albenreuthu. Sňatek uzavřel jako čtyřicetiletý v roce 1674 s vdovou po prezidentu české komory Alexiovi z Mitrovic Kateřinou Polyxenou, rozenou Popelovou z Lobkovic. Česká kultura a jazyk mu byly cizí, nedochoval se jediný český písemný projev. Byl schopný ekonom. Teprve za něj se na Chodsku rozvinulo režijní vrchnostenské podnikání, jinde běžné již v 16. století. Územně rozdrobené panství zděděné po otci dokázal účelně zkoncentrovat a zaokrouhlit. S novými statky získal nejen řadu vsí, ale i dvě městečka, a tím se zbavil tržní závislosti na Domažlicích. Poblíž Nemanic vybudoval skelnou huť, v nynější Peci pod Čerchovem železárnu, pro niž na panství pracovalo pět hamrů, ve Kdyni založil manufakturu na výrobu mlynářských plátýnek a punčoch. Do sporů s Chody se dostával pro omezování jejich rozsáhlé samosprávy a různých hospodářských výsad a zejména pro odpor Chodů k robotě.

Chodové žádali o potvrzení svých privilegií, protestovali proti robotám a různým projevům nevolnictví a současně zpochybňovali legalitu prodeje chodského zboží z královských lesů Lammingenovi. Podařilo se jim získat zkušené advokáty, kteří nashromáždili přesvědčivé argumenty na podporu jejich věci. Bratři Lammingerové se postavili k požadavkům svých poddaných od počátku velmi rozhodně na odpor. Tvrdošíjný postoj Chodů jim překážel v jejich úsilí zvýšit hospodářský výnos panství, navíc urážel i jejich šlechtické sebevědomí. Využili některých netaktických činů Chodů a obvinili je ze vzpoury, hrozící přeskočit i na jiná panství. Zejména Wolf Maxmilián byl rozhodnut s odporem Chodů jednou provždy skoncovat. Pokračující spory vyvrcholily chodským povstáním roku 1693, vedeným Janem Sladkým Kozinou a jeho popravou.