Město Kdyně
MěstoKdyně

HUBÁČEK JOSEF ppl.

HUBÁČEK JOSEF ppl.

* 17. 10. 1909, Kdyně
† 9. 4. 1988, Kdyně

letec, válečný pilot, důstojník, mistr světa ve vysoké letecké akrobacii, účastník bitvy o Británii

Narodil se 17. října 1909 ve Kdyni v rodině Václava Hubáčka, válečného invalidy, trafikanta. Matka, rozená Lochmannová, byla v domácnosti, protože se starala o pět dětí. Mladý Josef proslul již na měšťance manuální zručností. Proto ho nechal otec vyučit strojním zámečníkem ve Kdyni. Stalo se tak v letech 1925–1927. Rok po vyučení pracoval u Akciové přádelny. Řemeslo sice nebylo k zahození, ale vábení výšek bylo mnohem silnější. Ve svých devatenácti letech se dobrovolně přihlásil do dvouleté vojenské Školy pro odborný dorost letectva - fungující při VLU v Prostějově. Toto výcvikové zařízení, kam nastoupil 1. října 1928, vychovávalo budoucí poddůstojníky československého vojenského letectva. Absolvoval zde pilotní výcvik, poté stíhací kurz v Chebu a 1. října 1930 nastoupil ke zdejší 32. stíhací letce Leteckého pluku 1 T.G. Masaryka. Zde ho za rok jmenovali „polním pilotem letcem“ v hodnosti desátníka. Létal zde více než tři roky. Své pilotní umění piloval především na dvouplošných stíhacích Aviích B-21 a poté Ba-33, které měly velmi dobrou evropskou úroveň. Již tehdy vykazoval nadprůměrné pilotní schopnosti, takže nebylo divu, že 15.prosince 1933 byl přidělen jako učitel létání ke cvičné letce leteckého pluku 5, po čemž strávil deset měsíců jako zkušený pilot u Vojenského technického a leteckého ústavu (VTLÚ) v Praze – Letňanech.  Následně jej 31.srpna 1935 opět přidělili ke stíhačům, jmenovitě ke 43. stíhací letce leteckého pluku 1 do Kbel. Letce tehdy velel por. František Novák, nekorunovaný československý „král vzduchu“.

Stíhací kurz v Chebu byl pro Hubáčka zřejmě osudový. Zde si jeho nadání pro akrobacii všiml o sedm let starší por. František Novák, vedoucí výcviku letců, a instruktor rtm. Petr Široký. Již tady v Chebu začali společně nacvičovat náročnou skupinovou akrobacii. Tato vzájemná spolupráce se prohloubila v Praze, kam všechny tři povolali v roce 1934 do nově založené vojenské školy vysoké akrobacie. Jejím náčelníkem se stal František Novák, jeho zástupcem Petr Široký a učitelem Josef Hubáček. Výcvik vojenských letců v akrobacii měl v Československu vynikající tradici. Jejími průkopníky byli František Malkovský a zejména jeho žák František Novák, který vyučoval leteckou akrobacii takřka nepřetržitě od roku 1926. Nejzkušenější vojenští piloti museli zvládnout součásti sólové akrobacie – spirály, výkruty, překruty, piruety, dvojité smyčky, vějíře, vertikální S, let na zádech a další akrobatické prvky, aby se mohli stát mistry sólové a skupinové akrobacie. Letci však soutěžili i v dalších náročných disciplínách – v rychlosti, výšce a délce letu, v letu hvězdicovém apod.

Roky jeho služby naskakovaly a pomalu se blížil konec závazku. Bylo nezbytné přemýšlet o budoucnosti. Mohl odejít do civilu, ale s nejistými vyhlídkami na uplatnění v civilním letectví. Mohl zůstat jako voják z povolání ve stavovské skupině rotmistrů a praporčíků.  Rozhodl se pro druhé a 1. října 1936 byl přijat do devítiměsíční Přípravné školy pro rotmistry z povolání v Milovicích. Úspěšně školu absolvoval a 1. července 1937 byl jmenován rotmistrem letectva. Pak se 30.září 1937 vrátil do Kbel, kde se stal příslušníkem 34.  Leteckého pluku, kde mu velel npor. František Novák, tehdy již Hubáčkův nerozlučný druh. Ve Kbelích pokračovala úzká spolupráce a slétávání trojice akrobatů ve složení Novák – Široký – Hubáček, která se brzy stala světoznámou.

Úspěchy těchto akrobatů byly mimořádné. U diváků měla značný ohlas „svázaná“ akrobacie, při níž byli letci vzájemně připoutáni gumovými lany. Měla premiéru na armádním dnu v Praze v r. 1933, kde ji předvedli rotný Jan Kaucký a četaři Josef Hubáček a Josef Řehka.  Velkou prověrkou zkušeností a umu leteckých akrobatů se stal Národní let čs. armády, který se uskutečnil 15. září 1935 na kbelském letišti. Soutěže v letecké akrobacii o titul čs. krále vzduchu se před zraky třiceti tisíc diváků zúčastnilo 50 startujících letounů. Ve vysoké akrobacii přesvědčivě zvítězil a stal se prvním čs. králem vzduchu poručík František Novák. V kategorii základní akrobacie stanul na 2. místě četař Josef Hubáček.  

Početná skupina čs. pilotů se zúčastnila v říjnu 1935 mezinárodní akrobatické soutěže v Bukurešti. I tady zvítězil F. Novák, který tu také předvedl společně s P. Širokým a J.  Hubáčkem „svázanou“ akrobacii. Tu zhlédlo na sto tisíc diváků. Vyvrcholením aktivit čs. letců-akrobatů se stala jejich účast na Mezinárodní letecké soutěži o cenu národů, která se konala v posledních dnech července 1936 v Berlíně. Probíhala již v době, kdy hitlerovské Německo vytvořilo s fašistickou Itálií Osu Berlín – Řím.  Německo v rozporu s versailleskou smlouvou zavedlo od r. 1935 všeobecnou brannou povinnost, zahájilo velkorysou výstavbu vojenského letectva – Luftwaffe – a ve Španělsku za tehdejší občanské války okázale nasadilo k podpoře pučistů generála Franka značný počet dvouplošníků He 51, moderní bombardéry He 111 a stíhačky Bf 109. Soutěž v letecké akrobacii v Berlíně, která probíhala před zraky vedoucích představitelů Třetí říše a jíž se zúčastnil výkvět vojenského letectva, měla být dalším triumfem nacistů. V soutěži sice zvítězil německý pilot Hagenburg, ale další dvě místa obsadili Čechoslováci v pořadí Petr Široký a František Novák, Ján Ambruš byl šestý. Přípravu našich letců tehdy zajišťoval mjr. let. Alexander Hess. J. Hubáček létal tentokrát jako náhradník. V září téhož roku uskutečnili naši akrobati na pozvání sovětské generality zájezd do SSSR, kde předvedla skupina Novák – Široký – Hubáček své umění na letounech Avia B – 122 četným divákům v Moskvě, Kyjevě a Oděse. J. Hubáček usiloval i nadále o zvyšování odborné kvalifikace. V létě r. 1935 absolvoval kurz létání v noci podle přístrojů s velmi dobrým prospěchem a v létě 1937 vychodil školu pro rotmistry letců z povolání; po jejím ukončení ho jmenovali rotmistrem letectva.

Vedle skupinové akrobacie se Josef Hubáček věnoval i akrobacii sólové. Již při leteckém dnu v Praze v r. 1933 obsadil v těžké konkurenci 2. místo. Největšího úspěchu v akrobacii jednotlivců dosáhl na leteckém dnu ve Kbelích 26. září 1937, kde zvítězil a stal se pro ten rok králem vzduchu. V soudcovském sboru tehdy zasedli mjr. Ján Ambruš, por. Novák a por. Široký. Na druhém místě stanul četař Raimund Půda, s nímž Hubáček za tři roky poté bojoval jako zahraniční letec ve Francii a Británii.

Soutěže vojenských letců-akrobatů vrcholily v Mezinárodních leteckých závodech, které probíhaly od 23. července 1937 ve švýcarském Curychu. Soutěž, která měla vždy vrcholnou úroveň a byla jakýmsi měřítkem vyspělosti jednotlivých leteckých sil, byla velice silně obsazena. Čechoslováci soutěžili v celkem sedmi kategoriích a získali tři první, tři druhá a čtyři třetí místa. Po deset dnů tu soutěžilo na tři sta letounů ze 14 států v devíti disciplínách. Třináctičlenné družstvo čs. vojenských pilotů opět vedl zkušený mjr. Hess. Úspěšná účast v Curychu vynesla Hubáčkovi již druhé pochvalné uznání MNO, které nese datum 28. srpna 1937 (první obdržel již 14. listopadu 1935 na vystoupení v Jugoslávii a Rumunsku. Ve stejném roce se stal i nositelem rumunského Řádu Carola II. tř.). Při návratu ze Švýcarska se vraceli přes Šumavu, kde symbolicky pozdravili Hubáčkovu Kdyni a krátce přistáli na borském letišti v Plzni.

Do zálohy odešel Josef Hubáček 28. února 1938 jako rotmistr. Po mimořádně úspěšné vojenské službě využil lukrativní nabídky, aby začal létat jako pilot Československých státních aerolinií.  U nich sloužil společně s dalším leteckým akrobatem Raimundem Půdou.  Zde je zastihla okupace.

Po okupaci českých zemí Německem se v květnu 1939 trojice akrobatů Novák – Široký – Hubáček smluvila s tehdejším tajemníkem Svazu čs. letců Malým na společném odchodu do zahraničí. P. Široký, který se stal zalétávajícím pilotem u firmy Bareš a Mráz v Chocni, se však na smluvenou schůzku nedostavil.

S Novákem úspěšně reprezentoval vlast na leteckých soutěžích a s Novákem utíkal za hranice, aby se s někdejšími sportovními soupeři utkal v opravdovém leteckém boji. Rozhodnutí to pro něj nebylo určitě lehké. Podobně jako Novák totiž doma zanechával manželku. Netušil, že místo několika měsíců bude trvat válka šest let.

Prchali ve čtveřici. Společně s rtm. J. Hubáčkem a npor. F. Novákem  cestovali ve vlaku z Prahy do Moravské Ostravy ještě čet. Raimund Půda a spisovatel brig. gen. Zdrav .MUDr. František Langer. Hranici do sousedního Polska překročili v uhelném vagonu. V určený den však mohli převézt přes hranice jen dvě osoby. Bylo rozhodnuto, že jako první využijí této možnosti Novák s Langrem. V druhém sledu prchali 17. července J. Hubáček s Raimundem Půdou. Přes Katowice se dostali do Krakowa, kde již nějaký čas fungoval zárodek čs.zahraničního odboje. Do Francie připluli 1.8. 1939, kdy parník Chrobry vylodil skupinu čs. vojáků a letců v přístavu Boulogne. Ve Francii prodělali vojenský letecký výcvik na základně v Chartres poblíž Paříže. S formálním závazkem na službu v Cizinecké legii se sice nedostal do severní Afriky jako ti z předchozích transportů, ale podobně jako většina ostatních musel dlouhou dobu sloužit v nejnižší hodnosti, nežli mu byla konečně přiznána ta původní československá hodnost rotmistra (1.5.1940 byl povýšen na štábního rotmistra letectva v záloze). Mezitím absolvoval přeškolení na francouzskou techniku a bojový výcvik na základně v Chartes. Jelikož šlo o mimořádně schopného a zkušeného pilota, byl J. Hubáček přidělen 1. prosince k 6. letce perutě III/3, do skupiny prvních čs. stíhačů odeslaných na západní frontu. Nejprve sloužil za Maginotovou linií, poté ho odeslali do Beauvais, kde se podílel na operačních letech nad Belgií. V tomto prostoru přepadlo jeho jednotku 11.května 1940 silné letecké uskupení nepřítele. Jeden z pilotů stíhačky Messerschmitt Bf 109 zasáhl nad Maastrichtem letoun J. Hubáčka, který byl nucen přistát „na břicho“ západně od Liége, kde ho belgičtí vesničané zachránili. J. Hubáček utržil úder do ramene a pohmoždění kotníku. V nemocnici se léčil do 20. června. Nestihl proto rozloučení s F. Novákem, který podlehl v dubnu 1940 ve Francii zákeřné chorobě. J. Hubáčka evakuovali po propuštění z nemocnice vlakem na jih Francie. Hlásil se na čs. základně v Bordeaux. Pak odjel do Bayonu, kde stihl poslední skupinu letců, kteří se pod vedením plk. Hutníka přesouvali do Anglie. Hned po příjezdu byl přijat do svazku RAF VR v hodnosti četaře.

Dne 27. června 1940 stanul v Liverpoolu a 12. července ho v Duxfordu zařadili k 310. stíhací peruti, jejímž velitelem se stal jemu důvěrně známý někdejší velitel čs. akrobatů major Alexander Hess. K peruti přidělili z Plzeňského kraje 6. srpna i Václava Jíchu, Jiřího Hartmana a Stanislava Plzáka, příští rok rozšířili jejich řady Miloslav Petr, Antonín Škach a další.  Po boku A. Hesse byli i další bývalí vynikající akrobati Raimund Půda, Jan Kaucký a Josef Řehka. Všichni tito letci získali za prokázanou statečnost a úspěchy v boji řadu nejvyšších československých a britských vyznamenání.

Třistadesítka se 15. září 1940 podílela za bitvy o Británii na nejtěžší a nejkrvavější letecké operaci, při níž nepřítel nasadil do boje 170 bombardérů typu Dornier 17 a značný počet stíhaček. Za tohoto vypjatého souboje, při němž se letcům RAF podařilo zadržet silnou nepřátelskou formaci letounů před Londýnem, sestřelil rtm. Hubáček Messerschmitt Bf 110 a podílel se na ničení bombardéru Dornier Do 17. Při tomto souboji však byl jeho Hurricane zasažen a J. Hubáček zraněn. Přesto dokázal, byť s mimořádně velkými obtížemi, stroj opustit a zachránit se padákem. Při zásahu utrpěl průstřel hrudníku a pohmoždění nohy.

Od dějinného vítězství RAF z 15. září 1940 nad silnými nepřátelskými formacemi letectva slaví Britové tento den každoročně jako Den bitvy o Británii. Hubáčkův Hurricane Mk.I R4087 inkasoval zásah z kanónu přímo do kormidel. Se značnou dávkou pravděpodobnosti spoušť stiskl sám Geschwaderkommodore JG 26, Maj. Adolf Galland, jeden z nejlepších německých stíhačů, pro něhož to znamenalo již jeho 33.vítězství. „…nikde nic, když v tom se do rachotu motoru zařízla ostrá detonace“ vzpomínal Hubáček po letech, „stroj se obrací na záda a padá ve vývrtce. Reflexním pohybem sahám po řídící páce, ale mohutná síla mi ji vyráží z rukou. Zkouším to znovu oběma rukama, nadlidskou silou se mi to podařilo a snažím se srovnat vývrtku. Mašina ale „vrtá“ tvrdošíjně dál. Nezbývá než vyskočit. Otevírám kabinu, pokouším se vytlačit se ze sedačky, ale odstředivá síla mne znovu tiskne do sedačky dál. Mám už jen jedinou možnost. Vyrážím postranní dvířka, vysunuji půli těla a proud vzduchu už dokončuje ostatní. Sotva mne vytáhl z kabiny, dostal jsem příšernou ránu do hlavy od kormidel a ztratil jsem vědomí. Probral jsem se zavěšený na padáku asi 50metrů nad zemí…“ Zřejmě zapracovalo podvědomí. Lehce zraněný Hubáček se v mátohách snesl k zemi poblíž Pitsea. Místní obyvatelé jej nejprve odvezli do jakési blízké chalupy, kde ho křísili, a pak putoval přímo do nemocnice v Chatham. K jednotce se mohl vrátit za dva týdny, aby stihl závěrečné týdny bitvy o Británii.

„Klidné, rozvážné povahy. Skromný, uzavřený, dosti sebevědomý. Vysokých morálních hodnot,“…tak jej charakterizoval ve služebním posudku jeho velitel, mjr. Alexandr Hess. Krátce poté, dne 28. 10. 1940 byl J. Hubáček povýšen na poručíka letectva.

Operační činnost u 310. perutě ukončil v březnu 1941. Tehdy ho převeleli k 10. M.U. (opravárenské jednotce), kde působil jako zalétávač nových či opravených letounů. V době od října 1941 do září 1942 sloužil u Ferry Command (vojenského dopravního letectva), kam přidělili šest nejzkušenějších čs. pilotů. Ti zajišťovali přelétávání letounů, vyrobených v Americe, do Velké Británie. Společně s Karlem Balíkem a ostatními piloty uskutečnil čtyřicet přeletů Atlantiku.

Od ledna 1943 nastoupil J. Hubáček službu u organizace Transport Command, u dopravního letectva, kde uskutečnil četné dálkové přelety do Středomoří, především na Maltu, a také do severní Afriky. Příslušníci T.C. dopravovali významné osobnosti na různá bojiště a také na klíčové mezinárodní konference v Jaltě a Postupimi. V říjnu 1943 povýšili J. Hubáčka na nadporučíka v záloze. Dne 2. listopadu1944 přechází npor. Hubáček k útvaru Czech Air Force Transport Pool (k čs. letecké dopravní skupině), kde sloužili čs. piloti, kteří se tu již zapracovávali pro dopravní službu v osvobozeném Československu. U této speciální jednotky sloužil J. Hubáček v podstatě do konce války.

Zápisník Hubáčkových válečných letů eviduje na 5 500 odlétaných hodin, při nichž si postupně osvojil létání na letounech Morane – Soulnier, Potez, Hurricane, Spitfire, Dakota, Catalina, Wellington, Liberator ad. (Šára, Jan F.: Hubáčkovská setkání. L a K 6/92, s. 330 – 331).

Vojenský stíhač-akrobat J. Hubáček, povýšený 1. června 1945 na kapitána, patřil mezi nejaktivnější čs. letce RAF. Za projevenou chrabrost obdržel dva Čs. válečné kříže 1939, medaili Star 1939 – 1943; 10. června 1943 získal francouzský válečný kříž Croix de Guerre avec Palme Bronze a 6. prosince 1945 britský Air Force Gross (AFC).

Po návratu do vlasti se kpt. Hubáček konečně shledává se svými nejbližšími. Až nyní se dozvěděl, že jeho manželku Otilii okupanti od jara 1941 věznili pro kontakty s bývalým čs. letcem Radovanem Seluckým, který stál v čele významné prosovětské zpravodajské organizace. O. Hubáčková, odsouzená k šesti letům káznice, se shodou okolností setkala ve vězení s Annou Peřinovou, manželkou Hubáčkova přítele, letce-akrobata a spolubojovníka z Francie i Anglie Františka Peřiny.

Na Jaltskou konferenci přivážel materiál i personál. V jeho pilotním deníku je zvláštní poděkování od W. Churchilla „za bezpečnou dopravu jeho manželky“.

Dne 31. srpna 1945 jmenovali J. Hubáčka velitelem letky Letecké dopravní skupiny v Ruzyni. V lednu 1946 obdržel Čs. vojenskou medaili za zásluhy I. stupně; v prosinci získává hodnost štábního kapitána a brzy nato i hodnost majora letectva. 29. 9. 1946 mu město Kdyně uděluje čestné občanství města. V červnu 1947 přeložili mjr. Hubáčka k náhradnímu pluku 1 a 1. srpna 1947 ho zprostili vojenské služby s příslibem dvouleté bezplatné dovolené. Dne 1. dubna 1948 ho přeložili do I. zálohy u posádky ve Vysokém Mýtě.

Po politickém převratu v únoru 1948 byl v době prověrek  „zápaďáků“ postižen i J. Hubáček. Tehdy ho vyhodili ze zaměstnání i z pražského bytu. Za této situace se Hubáčkova rodina se synem Michaelem, který se narodil v roce 1948, přestěhovala do Kdyně do bytu po rodičích J. Hubáčka, kteří mezitím zemřeli.

Čtyřicetiletý letec těžce nesl ničím neodůvodněná příkoří. Aby zajistil slušnou obživu rodiny, pracoval jako pomocný dělník v různých profesích. Ulehčení zčásti přinesla až šedesátá léta, kdy byl J. Hubáček povýšen na podplukovníka. V roce 1969 ho navštívila skupina leteckých nadšenců z Klatov s prosbou o pomoc při obnovení činnosti Pošumavského aeroklubu. Nakonec ho přesvědčili, aby se stal předsedou. Bývalý letec-akrobat jim i ve vysokém věku dokázal, že pořád umí.

Po sedmdesátce se u J. Hubáčka stále častěji ozývaly nepříznivé důsledky válečných i poválečných útrap. Těžce nesl úmrtí své manželky. Dne 9. dubna 1988 statečný letec a vzácný člověk pplk. Josef Hubáček umírá. In memoriam byl povýšen na plukovníka letectva v záloze.

1) kniha: Vojtěch Laštovky, Letci RAF z Domažlicka proti nacismu 1939–1945

2) kniha: Josef Hubáček - Moje vzpomínky na létání

3) seriál z časopisu Domažlicko: Josef Hubáček - Žil jsem v oblacích

4) kniha: Jiří Rajlich: Na nebi hrdého Albionu - 6. část

Datum vložení: 13. 1. 2023 17:22
Datum poslední aktualizace: 17. 1. 2023 12:16
Autor: Ivana Kramlová

Město

Mobilní aplikace

Logo mobilní aplikace

aktuální informace z webu v mobilní aplikaci – zdarma ke stažení

Překlad (translations)

Domažlický deník

Domažlický deník

Geoportál Misys-Web

Geoportál Misys-Web

KDYŇSKÉ LISTY

Kdyňské listy

Přihlášení k odběru zpráv

Dostávejte informace z našeho webu prostřednictvím e-mailů

ČEZ DISTRIBUCE Odstávky elektrické energie

ČEZ Distribuce – Plánované odstávky


mapa