ŽÁKAVEC VOLFGANG

Volfgang Žákavec se narodil kolem roku 1767. Byl nejstarším synem kdyňského pekařského mistra Václava Žákavce (1741-1780) a Evy, roz. Impsailové, dcery továrního úředníka Tomáše Impsaila.

Mládí a svatba

Po smrti svého otce se jakožto nejstarší syn stal dědicem a nástupcem v pekařské živnosti a hospodářství. Jelikož byl ještě nezletilý, vedla obojí jeho matka, jež se v roce 1788 znovu provdala za Jiřího Freye, který byl městským rychtářem ve Kdyni.

Když pak Volfgang dosáhl plnoletosti, převzal z rukou opatrovníků živnost a hospodářství.

Oženil se ve Kdyni dne 20. listopadu 1791 s Annou Ubelackerovou, jež přišla na svět 19. února 1769 v Koutě na Šumavě a byla dcerou Jana Ubeleckera. 

Kdyňský rychtář

Volfgang byl dobrým hospodářem, který rozmnožoval rodinné jmění, v čemž jej podporovala manželka, jež byla dobrou a šetrnou hospodyní.

Stal se také váženým sousedem a brzy byl povolán, aby působil ve správě obce. Již roku 1801 za purkmistrování Josefa Pittermanna jest prvním obecním radním, jindy rychtářem a při různých příležitostech zastupuje kdyňskou obec jakožto komisař. Stal se i kdyňským měšťanem.

Tyto funkce zajisté vyžadovaly značnou inteligenci a vzdělání; že obojí měl, potvrzuje jím vlastnoručně kurentem psaný kodicil (tj. dovětek obdobný závěti) z 20. října 1836. Pečlivě vyrovnané písmo a pěkný sloh ukazují na vzdělaného pisatele.

Milovník hudby

Volfgang měl hudební nadání a byl i zpěvákem. O jeho hudbymilovnosti svědčí odstavec 5. testamentu z 28. září 1836. Ve svém vyúčtování píše r. 1842 učitel Jiří Hofman, tehdejší regenschori, úvodem: „Zesnulý dobrodinec a přítel hudby pan Wolfgang Žákavec v jeho poslední vůli určil 100 zlatých ve stříbře jistiny ke kůru zdejšího chrámu páně sv. Mikuláše, k zvelebení a oslavení služeb Božích, z kterých ouroků se potřebné nástroje, jakož i mše atd. jednati mají, však ale jen k oslavě služeb Božích, nikoliv k jiným potřebám, totiž k půjčování anebo k těm podobným.“ 

Dále odkázali manželé fundaci (což je právnická osoba vytvořená majetkem vyčleněným k určitému účelu) u chrámu Páně 80 zlatých, z jejichž úroků se měla každoročně konat oznámené zpívané rekviem za ně a přátele a sice na den sv. Anny (26. července) a sv. Volfganga (31. října), v případě překážky den před tím.

Své fortepiano (což byl předchůdce moderního klavíru) odkázal svému prasynovci a budoucímu domažlickému regenschorimu Františku Pavlovi Žákavcovi (1833-1872), svému synovci a budoucímu kdyňskému starostovi Františku Žákavcovi (1807-1873) pak písníček (tj. zpěvník) s truhličkou a bratru Janovi (1773-1853) svou oblíbenou španělskou kytaru.

Dědictví

Jelikož Volfgang Žákavec neměl potomky, ustanovil spolu se svou manželkou dne 13. srpna 1832, že postupují svému synovci Františkovi Žákavcovi a jeho nastávající manželce po své smrti celé hospodářství, totiž dům čp. 9 se všemi polními a lučními grunty, vším dobytkem (2 voly a 4 krávy), též s nářadím patřícím k řemeslu tak i polnímu hospodářství.

Ostatním příbuzným (pěti dospělým a několika dětem) dle testamentu z 20. února 1837 odkázal celkem 1.566 zlatých. Největší díl z této sumy obdržel jeho mladší bratr Jan, a to 490 zlatých. Obnosy byly rozděleny na deset roků a každý rok měla být vyplacena dědicem příslušná částka, avšak bez úroků.

Ani na školu nezapomněl, té odkázal 10 zlatých a stejnou částku i chudým.

Úmrtí

Volfgang Žákavec zesnul 28. dubna 1837 ve Kdyni čp. 9. Příčinou úmrtí byla sešlost věkem. Vdova po něm zemřela ve stejném domě dne 1. března 1842 na zánět slepého střeva.

Tomáš Donner

Prameny a použitá literatura:

Theodor Žákavec: Pokus o historii rodu Žákavců ve světle tehdejších událostí a snah, strojopis, str. 26;

Matrika Kdyně 5, NOZ 1768-1784, Státní oblastní archiv Plzeň;

Matrika Kdyně 19, NOZ 1836-1854, Státní oblastní archiv Plzeň.