ŽÁKAVEC JINDŘICH RUDOLF

Rudolf Jindřich Žákavec přišel na svět dne 2. dubna 1860 ve Kdyni čp. 9. Byl patnáctým a posledním dítětem dlouholetého kdyňského starosty Františka Žákavce (1807-1873) a Anny, roz. Pittermannové. (1815-1883).

Mládí

Rudolf Žákavec měl v dětství nehodu. Služka, která ho měla hlídat, upustila jej z rukou při pračce s učedníkem. To mu byly asi tři roky. Následek byl, že měl hlavu na stranu a chřadnul. Co se stalo, se prozradilo až později. Hledala se odborná pomoc i babské prostředky. Rudolf se však uzdravil, jen poněkud nahrblá záda mu zůstala.

Zprvu byl zaměstnán na poště v Poběžovicích a Domažlicích. Musel však vystoupit ze služby, když mu matka v roce 1883 zemřela, aby převzal rodinné hospodářství a pekařství s tovaryšem Karlem Kacerovským. Brzy se pak vpravil do nového zaměstnání.

Rudolf byl vždy samý humor, a to i později, když již byl nemocen. Rád si dobromyslně udělal z někoho žert. Takoví byli i jeho bratři a také jeho jediný syn. Zdá se, že už to bylo v rodě. 

Okresní starosta

Jelikož byl pokrokový člověk, veselé povahy a vtipný, stal se brzo oblíbeným v kdyňském kraji, takže jej spoluobčané volili do obecního i okresního zastupitelstva.  

Zvolen byl i za starostu okresu, o jehož zájmy otcovsky pečoval, a tuto funkci vykonával od roku 1890 až do své předčasné smrti v roce 1899, tedy devět let.  Zejména v těžkých dobách živelných pohrom, jež kdyňský okres za jeho působení několikrát krutě navštívily, s vytrvalostí chopil se vždy práce, při které zejména dobré vlastnosti jeho: poctivost, nestrannost, spravedlivost a lidskost vynikly pravým způsobem. Pro tyto vzácné cnosti byl všeobecně ctěn a vážen. 

V městském zastupitelstvu působil přes dvanáct roků. Při pořádání hospodářsko-průmyslové výstavy v 80. letech 19. století byl jednatelem hospodářské části. Na valné hromadě Hospodářsko-lesnického spolku novokdyňského byl dne 26. února 1886 jednohlasně zvolen za jednatele.  Byl také místostarostou kdyňského Sokola, náměstkem starosty stavebního výboru sokolovny, členem výboru Měšťanské řemeslnické besedy a i v hasičském sboru. Opakovaně byl volen do výboru Spolku pro okrášlení města Nové Kdyně a okolí. Také zastával funkci místopředsedy kdyňského krajinského odboru Národopisné výstavy českoslovanské. Současně působil jako zástupce zemského výboru Království českého i ve výboru pokračovací školy průmyslové, resp. obchodní ve Kdyni. Stal se  kdyňským měšťanem.

Ač tyto četné práce zabraly mu mnoho času, též přece dovedl býti i dobrým společníkem a humor jeho v celém kraji byl znám a byl mu i v těžké nemoci často osvěžujícím lékem.

Svatba a úmrtí

Rudolf Žákavec se oženil se ve Kdyni dne 30.srpna 1884 s Annou Rojtovou (nar. 7. listopadu 1863 ve Kdyni čp. 173), dcerou kdyňského hostinského a řezníka Josefa Rojta.

Zemřel ve Kdyni čp. 9 ve čtvrtek dne 30. listopadu 1899 o 17. hodině na rozedmu plic, tedy ve stáří 39 let.

Hospodaření Rudolfovy vdovy 

Jelikož Rudolfův jediný syn a dědic byl ještě neplnoletý a později i dlouhodobě nemocný, vedla hospodářství a pekařskou živnost jeho matka. Hospodařila dobře, neboť z úspor přikupovala pozemky. Svou vytrvalost prokázala zejména, když Žákavcův dům čp. 9 v roce 1911 vyhořel do základů. Oheň vypukl v noci v 1.30 na 1. září 1911 u Šindlerů, levého souseda, pravděpodobně v kolně. Rychle zachvátil Žákavcův dům i následující Schwarzkopfův. Místnosti stačily být vyklizeny, pomáhal i Rudolfův synovec prof. František Žákavec, jenž v té době trávil ve svém rodném městě dny prázdninového volna, ale věci na půdě se již zachránit nepodařilo. Navíc ve stodole shořelo všechno obilí. Kromě toho požár zničil i kočár, velké nové sáně, nástroje a zařízení. Dobytek i oba koně byli vyvedeni domem úzkou chodbou. Jeden čeledín se při tom popálil a jedna jalovice se udusila. Hlavní problém při hašení způsoboval nedostatek vody.

Zánik pekařství

Po vyhoření vystavěla vdova jednopatrový dům s krámem, odděleným od pekárny. Předtím byla pekárna pod jednou střechou s bytem. 

V roce 1920 bylo nakonec pekařství, které trvalo od roku 1764, tedy plných 156 let, zrušeno. Tovaryš K. Kacerovský žil potom dále u vdovy po Rudolfovi, ale později musel být kvůli sešlosti věkem dán do domažlické nemocnice, kde také zemřel.  

Jediný syn

Jediným synem Rudolfa Žákavce a dědicem pekařství a hospodářství byl JUC. Rudolf Edmund Žákavec, jenž přišel na svět 5. srpna 1887 ve Kdyni čp. 9. Od podzimu 1906 do 19. listopadu 1912 studoval na Karlově univerzitě práva. Jelikož se rozhodl pracovat ve státní sféře, nemusel po skončení studií skládat státní zkoušky a získat titul JUDr. Užíval však neoficiální akademický titul JUC.  Ve Kdyni byl pak zaměstnán jako kandidát notářství u notáře Františka Vojty.

JUC. Žákavec byl veselý, dobrý hoch, ačkoliv nebyl valného zdraví. Pro svou milou povahu byl všude všeobecně oblíben. Přes svou chorobu byl za I. světové války povolán k vojenské službě do Uher. Tam se jeho choroba zhoršila, takže byl konečně přece propuštěn. Kvůli své míšní chorobě musel několik posledních let strávit na lůžku. Zachoval si však stále svůj humor. Nemoci podlehl ve Kdyni čp. 9 dne 17. srpna 1925 o 22. hodině. Příčinou jeho předčasného skonu bylo úbytě míšní a tuberkulóza plic.    

Prodej hospodářství a úmrtí vdovy

Po jeho smrti se stala majitelkou hospodářství jeho matka. Postupně odprodala pozemky, a nakonec i dům čp. 9 a hospodářství sklenáři Antonínu Vilímcovi.

V posledních letech života se u ní projevovala stoupající měrou skleróza mozkových blan a cév. Zemřela 28. května 1942.

Tomáš Donner

Prameny a použitá literatura:

Theodor Žákavec: Pokus o historii rodu Žákavců ve světle tehdejších událostí a snah, strojopis, str. 26;

Protokol o prohlídce mrtvých 1911-1940, Kdyně, Státní okresní archiv Domažlice se sídlem v Horšovském Týnu;

Matrika Kdyně 25, NOZ 1855-1873, Státní oblastní archiv Plzeň;

Matrika Kdyně 26, NOZ 1874-1888, Státní oblastní archiv Plzeň;

Matrika Kdyně 39, Z 1888-1912, Státní oblastní archiv Plzeň;

Schematismus, vydaný výborem zemským Království českého v červenci 1898, Praha, str. 17 a 20, Národní knihovna České republiky, signatura: 54 E 00232;    

Ústřední věstník Rady zemědělské pro Království české, Praha 1886, str. 30, Národní knihovna České republiky;

Šumavan, týdeník pro zábavu a poučení, 2.12.1889, číslo 48, str. 5, Národní knihovna České republiky, signatura: 54 B 258;

Šumavan, týdeník pro zábavu a poučení,14.12.1889, číslo 50, str. 553, Národní knihovna České republiky, signatura: 54 B 258;

Studenti pražských univerzit 1882-1945, Ústav dějin UK a archiv UK.