WRBATA JOSEF

Naši českou historii tvořili písmem politici, historici i vědci, krajinu a obraz naší přírody však utvářeli lesníci. Lesní personál byl stav, který byl na vysoké úrovni díky svému vzdělání, praxi i společenskému postavení ve společnosti. Za Rakouska-Uherska byl na každém větším panství či velkostatku, lesní úřad, který řídil lesmistr. Jeho autorita odpovídala jeho profesním zkušenostem, ale i osobnímu jednání a péči o podřízené. Po kvalitních lesmistrech byla velká poptávka v celé monarchii. Není proto výjimkou, kdy lesmistr spravoval vlastní lesní hospodářství, ale i lesy jiného panství. Nejinak tomu bylo u lesmistra Josefa Wrbaty na panství v Koutě na Šumavě, které patřilo hraběcímu rodu Stadionů.

Josef Wrbata byl jedním z dobrých českých lesníků, kteří ani tehdy, když byli pověřeni význačnými úřady v panské službě, se nezpronevěřili své národnosti, pomáhali šířit české uvědomění a pracovali k prospěchu české veřejnosti. J.Wrbata se narodil dne 25. dubna 1833 v Boukalce u Chrudimi. Vystudoval Gymnázium v Jičíně a stavovoskou Polytechniku v Praze, poté studoval lesnictví a zemědělství ve Vídni. Po krátké praxi u lesního úřadu v Příbrami byl jmenován 1. května 1854 polesenským příručím v alpských zemích ve Štýrsku na panství knížete Kamberka.  V krátké době se stal správcem správcem rozlehlého lesního objektu. Roku 1859 mu byla svěřena jako lesmistru a řediteli svěřenecká panství Leonstein a Altenhof v Horních Rakousích. Do rodné země se vrátil, když byl jmenován dne 1. října 1861 řídícím nadlesním na svěřeneckých panstvích hrabat ze Stadionu v Koutě na Šumavě, kde působil 32 let. Roku 1871 byl jmenován lesmistrem, v roce 1881 ředitelem koutského velkostatku, v roce 1883 mu byla svěřena úřední správa všech velkostatků stadionských a současně se stal generálním plnomocníkem.

Jako lesník se těšil pro svou pokrokovost a snahu o zlepšení lesního hospodářství výborné pověsti. První jeho prací po převzetí správy byla řádná úprava hranic a zařízení lesního hospodářství podle kombinované soustavy staťové. Odstraňoval postupně pastvu a hrabání steliva, kterými české lesy po staletí trpěly, odvodňoval bažiny, zřizoval v každém polesí stálé školky, staral se o úpravu cest a zavedl nové způsoby lesního účetnictví, které byly brzy převzaty sousedními velkostatky. Roku 1858 založil Matici rolnickou a spoluzaložil časopis Les.

Po větrných kalamitách v letech 1868-70, kterými byly také citelně postiženy velkostatky svěřené jeho správě, se snažil snížením těžeb na podkladě nového hospodářského plánu doplnit poškozené lesní zásoby a zdokonaleným hospodařením, zejména soustavnými probírkami, vypěstovat odolnější porosty. Současně vystavěl parní pilu, aby co nejlépe zužitkoval kalamitní dřevo. Na základě jeho úspěchů byl majiteli pověřen inspekcí dvou velkostatků, v Haliči a Rusku. Rovněž převzal inspekci nad lesy města Domažlice.

Roku 1863 byl jmenován zeměpanským komisařem pro 24 obcí domažlického a novokdyňského okresu. Další zvolení do funkcí v rámci uvedených okresů následovaly, například roku 1873 byl zvolen starostou kdyňského okresu. V roce 1861 byl jmenován přísežným soudním znalcem. Od roku 1870 byl  téměř každoročně povoláván za předsedu či zkušebního komisaře při státních zkouškách lesnických. Wrbata se také poctivě staral o své spolupracovníky a to založením pensijního fondu pro veškeré úředníky a služebníky na svěřenectví Kout – Trhanov.

Pro širší okruh lesnické obce měla velký význam Wrbatova literární činnost. Přispíval do časopisů, Zábavy myslivecké a jiných hospodářsko – lesnických. Od roku 1873 byl spoluredaktorem Doležalovým také z pověření České lesnické jednoty.  Redigoval také časopis ,,Háj“. V uvedené době se stal jedním z nejpopulárnějších českých lesnických spisů Wrbatův spisek,, Lesní kázání“. Knížka obsahuje populárně a stručně psané kapitoly o lese, pracích v něm vykonávaných, vlivu počasí, zřizování lesních školek atd. V témže roce bylo vydáno,, Desatero lesních přikázání“ kde připomíná lesníku co les potřebuje a jak si má lesník počínat. V knížce ,,Příběhy Ondřeje Smolaře v Alpách hornorakouských zažité“ vylíčil vlastní zážitky z dob svého působení v rakouských zemích. Wrbatovi se dostalo pocty za jeho záslužnou práci udělením rytířského kříže Řádu Františka Josefa.

Wrbata zemřel náhle dne 2. ledna 1893 po životě naplněném prací pro veřejnost i pro české lesnictvo. Na paměť jeho všeobecně uznávaných zásluh nechala Jednota českých lesníků dne 28. července 1912 odhalit na Wrbatově domu v Koutě na Šumavě čp. 71 pamětní desku. Autorem desky byl Čeněk Vosmík. Pohřben je do rodinné hrobky při jižní stěně kdyňského kostela. Je po něm pojmenována jedna z cest vedoucích na Čerchov z Babylonu (Wrbatova stezka).

Tímto končí můj příspěvek o lesmistru, který dokázal kvalitu českých lesníků v celém Rakousko – Uhersku, ale i v Rusku. Odkaz a poznatky z dob našich vynikajících lesmistrů jsou stále živé i současné lesnické praxi.             

Autor: Zdeněk Vejvoda

Při zpracování článku byla použity informace z knihy ,,Velké vzory našeho lesnictví“ od aut. Jan Frič a kolektiv.  

Desatero lesních přikázání Josefa Wrbaty

1. Budeš věřiti, že jest každý strom, každý háj i les nejhlavnějším prostředníkem mezi zemí a oborem vzdušným, bez jehož spolupůsobení se úrodná krajina v strašnou poušť proměniti musí.

2. Nevezmeš jméno ,,les“ nadarmo; nýbrž budeš se o to starati, aby bídné porostliny půdy obecní v tmavý a mohutný les proměněny byly.

3. Pomni člověče, že ti les velikou řadu vezdejších potřeb poskytuje; že příroda celé tvé žití, od kolébky až k hrobu, k blahu lesu připoutala a vzdor tvému namáhání se zdarem lesů v jedno spojila.

4. Cti les, cti háj i každý stromek. Vysazuj lesy pro syny své, aby se tobě i tvým potomkům dobře vedlo zde na zemi.

5. Nezabiješ žádné ptáče, žádné zvěře, jež se škodným lesním hmyzem živí; nýbrž budeš učiti syny své lesní škůdce a jich přirozené nepřátele znáti, ony hubiti a tyto k spáse lesu ochraňovati.

6. Nezprzníš půdu rodnou vysazováním krsků a nevhodných druhů lesního stromoví; nýbrž budeš učiti syny své věčné zákony matky přírody znáti a dle nich lesy zakládati, ošetřovati a zužitkovati.

7. Nepokradeš žádného zdravého stromu, ani hrabanky, ani pryskyřice, ani jiné životní šťávy neb mízy stromové potřebno jest.

8. Nepromluvíš křivého svědectví ve prospěch škůdců lesních, aniž budeš krádeže lesní tajiti neb skrývati, nýbrž oznámíš každé zúmyslné poškození lesa u zřízenců lesních neb u příslušného soudu, aby viník náležitě potrestán býti mohl.

9. Nepožádáš plodin lesních bližního svého, aniž plodin z lesů obecních pro svoji kapsu.

10. Nenecháš se od úskočných podvodníků sváděti k nepřiměřenému porážení dříví, k přílišnému hrabání lesní mrtě neb strouhanky, k rozkouskování lesů obecních a k upotřebení lesní půdy k účelům jiným, nýbrž budeš toho vždy pamětliv, že ti dal Bůh k tomu rozum, abys s majetkem lesním tak opatrně zacházel, jako se svým vlastním zdravím.