TŠÍDA LUDVÍK

Narodil se ve Kdyni na náměstí v domě nad radnicí čp. 155 rodičům Danielu Tschidovi a Marii Tschidové, roz Prácheňské

Mládí

Obecnou školu navštěvoval ve Kdyni. Škola již tehdy stála pod tzv. Kostelním vrchem v dnešní Komenského ulici a byla trojtřídní. Potom studoval na nižší reálce v Domažlicích, která vznikla v roce 1849 a jež byla později přeměněna v dnešní gymnázium. 

Poté navštěvoval Vyšší tkalcovskou školu v Saské Kamenici (Höhere Webschule zu Chemnitz).

Po škole působil v tkalcovně tanvaldské a kdyňské jako příručí mistra. Vydával vlnu a přijímal odborně "odvedená" tkaniva.

V roce 1869 byl zaměstnán v obchodě svého otce ve Kdyni jako obchodní příručí (comis).

Když jeho otec zřídil roku 1871 vyšívání, pracoval až do roku 1873 za vyšívacím strojem.

Jednatel Sokola ve Kdyni

Sedm let od založení tělocvičné jednoty Sokol v Praze r. 1862, povstala ve Kdyni též

tělocvičná jednota. Ludvík Jan Tšída se stal také jejím činným členem, a to již roku 1869.

Zúčastnil se i prvního veřejného vystoupení ve Kdyni v červenci 1870. Sokol si najal od

okresního výboru půlku hořejší budovy v nemocnici, kde nikdy nemocných nebylo, a která ani v budoucnu nemocnicí se nestala, ale její název "špitál" zůstal. Ze dvou místností tak získaných odstranili sokolové příčku, čímž byla upravena dosti prostorná tělocvična. Dvůr byl srovnán na nevelké letní cvičiště. Ve středu byly postaveny pevné dřevěné stojany pro kruhy a hrazdu a po straně v zemi zapuštěna primitivní bradla. Na čtyřicet sokolů cvičilo na prvním veřejném vystoupení ve Kdyni prostnou. Cvičenci si opatřili kroj, který přec jen vzhledem k poměrům v místě a vzhledem k době znamenal značný výdaj. Každý sokol byl ten den čistý, vyžehlený, s vlněnou košilí rudé barvy, mnozí měli košile s bílými vyšívanými monogramy sokolskými na prsou a různé ornamenty. U krku světlemodrá vázanka s bílým vyšívaným monogramem s třásněmi nebo bez nich. Ježto místní čepičkář neměl dostatek pér, měli mnozí zahnutá péra krůtí a i slepičí. Každý vyšlapoval si sebevědomě, jist své důležitosti a svého významu.

Při svém prvním vystoupení neušli ovšem sokolové kritice. Ten pro své stáří, jiný zas pro jinou příčinu. Šel Kdyní i hlas, že jsou to většinou nespokojenci vystouplí z Měšťanské besedy. Od jiných jako všude v té době nazvány sokolové komedianty, kteří ve "špitále" postavili si šibenici, na níž budou své komediantství prováděti.

Usoudilo se, že mladým sokolům slušelo to lépe a Emil Tšída měl zvláště radost, když kluci uznali, že jeho bratrovi Ludvíkovi slušelo to nejlépe.

Dne 22. ledna 1871 konána ve Kdyni valná hromada Sokola a na ní byli zvoleni noví funkcionáři: starostou Josef Maršálek, náměstkem starosty Jindřich Heindl, jednatelem Ludvík Tšída a pokladníkem Václav Hůrka. V tomto roce byly asi velké zimy, neboť se nikdo na cvičení nedostavil pro velký mráz. I horlivost členstva ochabla tak, že i v době teplejší na cvičení nikdo nechodil. V té době povstávají sváry v jednotě a brojí se proti výboru a starostovi, proto se výbor i se starostou dne 16. června 1871 vzdává svých funkcí. Na mimořádné valné hromadě konané dne 17. června 1871 byl zvolen nový výbor. Předání věcí od starého výboru neobešlo se bez nepěkných hádek.

Pokladník v zastavárně

Před Vánocemi roku 1873 přihlásil se L. Tšída o místo skladníka v akciové zastavárně v Plzni, kde se později stal odhadcem a pak pokladníkem. Akciová zastavárna v Plzni byla založena v roce 1872. Byla to první plzeňská zastavárna. Poskytovala půjčky v každé výši na zlato, stříbro, drahokamy, šaty, prádlo, lůžkové peří, zboží, cenné papíry atd.

Svatba

V Plzni se Ludvík Tšída seznámil s Terezií Marií Bezděkovou (1856-1929), dcerou plzeňského právovárečného měšťana. S ní se také dne 25. května 1880 v arciděkanském chrámu sv. Bartoloměje v Plzni oženil.

Rodinná tragédie

Manželé měli celkem čtyři dcery: Bohumilu Rosalii Albínu (1881-1887), Růženu Marii (1882-1887), Majdalenu Marii Terezii (1884-1887) a Marii Terezii (1887-1957).

Ve vlastním domě v Resslově ulici čp. 200, kde se jim narodila poslední dcera, postihla rodinu velká tragédie, když jim během osmi dnů zemřely tři dcery na záškrt.

Přežila pouze nejmladší dcera Marie Terezie, později provdaná Donnerová a podruhé Woloszczuková. Její potomci jsou dnes jedinými žijícími potomky Daniela Tschidy, tj. české větve Tšídů.

Založení firmy Bratří Tšídové

Pláč nad ztrátou milovaných dcer způsobil Ludvíku Tšídovi oční chorobu, kvůli které málem oslepl. Odešel proto r. 1888 z Plzně do Kdyně. Během pobytu ve Kdyni ujednal dne 16. ledna 1889 s bratrem Emilem Tšídou, jenž po smrti svého otce byl jediným vlastníkem továrny na strojní vyšívání, společnou firmu Bratří Tšídové, první česká továrna na strojní vyšívání v Nové Kdýni.

Po ročním odpočinku se mu zrak zlepšil. Na naléhání manželky vrátil se do Plzně. Továrnu pak spravoval jeho bratr Emil Tšída, a to až do roku 1914, kdy ji oba bratři prodali obchodním cestujícím Adolfu Peerovi a Vratislavovi Šestákovi.

Ředitel zastavárny

Po návratu do Plzně se L. Tšída stal ředitelem nově se tvořící zastavárny Občanské záložny v Plzni, jež sídlila na Saském Předměstí v domě čp. 27. Majitelem zastavárny, jak vyplývá i z názvu, byla Občanská záložna, která sídlila v Plzni na náměstí v domě čp. 290 (Císařský dům).

Císařský rada

Ludvík Tšída působil mnoho let v Obchodní a živnostenské komoře v Plzni, která jej opakovaně jmenovala odborným soudcem-laikem ze stavu obchodních úředníků u c. k. Krajského soudu v Plzni.  Původně titul císařského rady příslušel jen soudcům-laikům obchodního soudu v Praze, Vídni a Terstu. Císař a král František Josef ustanovil rozhodnutím ze dne 21. června 1904, že titul císařského rady se má udílet i odborným soudcům-laikům ze stavu obchodního a věcí lodních a báňských při všech soudech první instance, což se tedy týkalo i Ludvíka Tšídy.    

Člen obecního zastupitelstva v Plzni

Stejně jako oba jeho bratři v rodné Kdyni i L. Tšída zastával v 80. a 90. letech předminulého století a v prvních dvou desetiletích 20. století mnohé veřejné funkce.

Zejména byl zvolen do obecního zastupitelstva královského města Plzně a náhradníkem jeho I. sboru. Pracoval pak v několika komisích: komisi pro vypracování služebního, disciplinárního a pensijního řádu pro obecní úředníky, lékaře a zřízence, dále v komisi obecní plynárny, finanční, ústředních obecních jatek, disciplinární a komisi pro osobní daň z příjmů.

V roce 1914 byl zvolen důvěrníkem pro sestavování seznamu osob podléhajících dani z příjmu.  

Další veřejné funkce

Byl i členem výboru: Měšťanské besedy v Plzni, Spolku majitelů domů a realit, plzeňského odboru Zemské jednoty soukromých úředníků a výboru dvou politických spolků, a to   Českého národního klubu a Občanského klubu.

V šestičlenném výboru odboru plzeňské Ústřední matice české, která měla úkol zachovat při rodném jazyku Čechy v místech národně ohrožených, měl na starost finance a přijímání přihlášek nových členů.

Aby finančně podpořil další spolky, stal se zakládajícím členem Zpěváckého spolku Hlahol a přispívajícím členem Spolku na podporu chudé české mládeže a studentských kolejí českých vysokých škol pražských.

Záliba v cestování

Na svou dobu Ludvík Tšída hodně cestoval. Roku 1889 navštívil s manželkou světovou výstavu v Paříži a zajel si i do Marseille. S chotí a dcerou Marií byl v Římě. V červnu roku 1914 trávil s ženou a nejstarším vnukem slunečné dny u Jaderského moře v Gradu. V létě většinou jezdíval si odpočinout do Kdyně či na Křivoklát, kde byl notářem jeho přítel, domažlický rodák Hypolt Fastr (tchán malíře Aloise Kalvody). 

Úmrtí

Zemřel po velkých útrapách dne 10. května 1923 v Plzni (Resslova čp. 343). Příčinou úmrtí bylo zbytnění žlázy předstojné.

Pohřben je spolu se svou chotí a nejmladší dcerou v hrobě (oddělení 3, obvod 17) na Ústředním hřbitově v Plzni.           

Autor: Ing. Tomáš Donner

Prameny a použitá literatura:

Emil Tšída: Tšídové, rukopis, archiv autora;

Theodor Žákavec: Rod Tšídů, kopie rukopisu, archiv autora;

Emil Tšída: Paměti a příhody sokolského pracovníka, První seménko, in Sokol na českém západě, Plzeň, Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje (dále jen SVKPK);

Plzeňské listy, 1885, 1894,1897, 1898, 1903, 1904, 1905, 1907 a 1910, SVKPK;

Plzeňské nezávislé listy, 1902, 1903 a 1904, SVKPK;

Plzeňský obzor, 1898, 1899,1904, 1906, SVKPK.