ŠAFFRÁNEK JOSEF ml. RNDr.

Byl synem poštmistra Josefa Šaffránka (narodil se jako poslední dítě). Jako devatenáctiletý v roce 1905 se upsal do čtyřleté důstojnické kadetky, kde absolvoval tvrdý vojenský výcvik, sloužil v Uhrách a v Bosně, kde byl přidělen k technickému útvaru (budování silnic a mostů). V květnu 1911 byl vyřazen, ale již 28. 7. 1914 byl osmadvacetiletý důstojník mobilizován na válečnou frontu k 35. pěšímu pluku. V říjnu téhož roku utrpěl zranění levé ruky v Haliči. Získal válečnou medaili, byl povýšen na nadporučíka, ale zároveň i přeřazen k záložnímu pluku jako kancelářská síla. Oženil se s Marií Pavlíčkovou*1882, dcerou bývalého zemského poslance a statkáře z Korycan na Mělnicku. Josef Šaffránek dostal v roce 1917 válečný kříž, byl povýšen na kapitána a v listopadu 1918 demobilizován. Pobíral výsluhu za válečná zranění a věnoval se studiu. Vystudoval na německé technice stavitelství, od roku 1923 byl inženýrem. Po ukončení dalšího studia v r. 1933 na vysoké škole se stal doktorem přírodních věd. Manželům Šaffránkovým se narodil jediný syn Václav Šaffránek (*11. 12. 1920). Ten studoval gymnázium v Křemencové ul., maturitu složil 21. 6. 1939. Během studia se stal redaktorem středoškolského časopisu Hlas mladých. V době mobilizace před Mnichovem se přihlásil, po boku otce do československé armády. Jako studentská spojka byl zapojen v ilegální odbojové skupině Obrana národa, od října 1939 už jako vysokoškolský student stavební techniky a člen výboru Svazu československého studenstva. Byl popraven jako nejmladší z devítičlenné skupiny vysokoškolských studentů v pátek 17. listopadu 1939. Každý z těchto devíti mladých mužů byl v noci z 16. na 17. listopadu doma nebo na koleji zatčen a převezen do kasáren H. Himmlera v Ruzyni, kde byla bez jakéhokoli soudu vykonána v dopoledních hodinách demonstrační poprava zastřelením – pro výstrahu jako trest za odbojné projevy studentů proti německé říši dne 28.10. 1939 a při demonstračním průvodu při pohřbu Jana Opletala dne 15.11. 1939. Osobní věci devíti popravených byly v nejbližších dnech předány bez jakéhokoli vysvětlení, těla byla hromadně převezena do krematoria v Liberci. Rodinám nebylo nic oznámeno. Ihned poté, od 18. 11. 1939, bylo na 1100 vysokoškolských studentů z Prahy, Brna, Příbrami a Olomouce deportováno do koncentr. tábora Sachsenhausen.

Otec popraveného Václava ještě dva roky pátral nejrůznějšími způsoby po svém synovi s poslední neutuchající nadějí, že je snad mezi deportovanými studenty kdesi v koncentráku, marně. Otec, zlomený ztrátou jediného syna, zemřel 27. 5. 1941, ve věku 55 let.

Zdroj: Příběhy pošt, Marta Zemanová