MICHL FRANTIŠEK

Narodil se v domě č. 44 na náměstí v Domažlicích, v rodině kartáčnického mistra Františka Michela a jeho manželky Terezie, rozené Pešinové. Byl žákem Otakara Nejedlého na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1925–1928. Původně studoval na přání rodičů Obchodní akademii v Plzni, ale obdržení peněžité odměny za vítězný návrh emblému plzeňské Škodovky „Okřídlený šíp“ mu umožnilo vybudovat si v Domažlicích malířský ateliér, vystudovat AVU v Praze a cestovat. Mezi lety 1922-1935 podnikl řadu studijních cest, zejména na Helgoland a po Německu, do Dalmácie, Řecka, Itálie, severní Afriky, na Korsiku, do Drážďan, Francie (zejména do Paříže a Bretaně), Holandska, do Alp, Štýrska či Bulharska, ale nejraději se vracel do západních Čech. Střídal krajinu Domažlicka se sušickým podhůřím Šumavy. Mimo jiné tvořil ve stylové chalupě v Kolinci. Častým námětem byla zvlněná krajina Českého lesa a Pošumaví, okrové a hnědavé pruhy polí, rozervané skály opuštěných lomů, osamělé borovice a zelené louky se zrcadly rybníků. Obsáhlou část tvorby zaujalo Chodsko, příroda i architektura. Na počátku okupace vydal spolu s F. Roubíkem knížku Chodská vesnice, která zachycovala obrazem především odtržené části Chodska: Postřekov, Klenčí, Chodov. Nezanedbatelnou součástí díla je grafika, tématicky shodná s tvorbou malířskou. Volné grafické listy, knižní ilustrace a ex libris tvořil převážně dřevorytem. Technikou kolorovaného dřevorytu vyzdobil knihy klasiků české poezie J. S. Machara, A. Klášterského a P. Bezruče. Vytvořil desítky ex libris, z nichž některé vydal v publikaci Ex libris mých přátel. V roce 1920 navrhl emblém Okřídlený šíp pro Škodovy závody v Plzni. Od poloviny 30. let působil v okolí Havlíčkova Brodu, po válce v oblasti Sušicka. Válečná léta přinesla malíři čtyřletý pobyt v koncentračních táborech. V roce 1961 byl komunisty odsouzen na 18 měsíců vězení za protistátní činnost, roku 1969 byl rehabilitován. Za svého života uskutečnil více jak 150 výstav, v roce 1968 mimo jiné i v USA. (V matrice uveden jako Michel s datem narození 20. 11., jeho matka měla tvrdit, že se narodil 18. a kněz spletl datum při zápisu do matriky).

Roku 1927 se stal členem Svazu západočeských výtvarných umělců v Plzni a účastnil se též řady výstav Jednoty umělců výtvarných v Praze. Cena České akademie věd a umění mu byla udělena celkem třikrát.

Michl byl spolu s Dr. Kalandrou, spisovatelem J. Vrbou a redaktorem Prachem organizátorem slavné pouti ke sv. Vavřinci 13. srpna 1939, které se zúčastnilo přes sto tisíc lidí a stala se tak největší protifašistickou demonstrací co do počtu lidí v období druhé světové války. To bylo též jednou z příčin jeho zatčení a věznění na Pankráci, v koncentračních táborech Terezín a Flossenbürg v letech 1940–41 a 1943–45.

Po osvobození a návratu z koncentračního tábora byl Michl jmenován kulturním patronem okresu Domažlice a navržen jako profesor na Vysokou uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Nabídku však nepřijal. Byl členem Svazu výtvarných umělců, Sdružení západočeských výtvarných umělců v Plzni a předsedou Sdružení pošumavských výtvarných umělců v Klatovech.^] V roce 1958 reprezentují tři jeho obrazy československé výtvarné umění na Světové výstavě v Bruselu. Po válce též zakoupil letní ateliér v Kolinci u Sušice, kde maloval, pobýval s rodinou i přáteli.

V roce 1961 byl odsouzen na jeden rok za podvracení republiky, uvězněn na Borech v Plzni. V roce 1967 uvolnění politické situace Michlovi opět otevřelo cestu do výstavních síní v Československu i zahraničí. V březnu 1968 vystavoval v Montrealu, v listopadu 1968 si newyorská galerie Rullos zakoupila 165 pláten. Připravovala se dokonce výstava v londýnské National Gallery, veškeré jednání však skončilo po okupaci v srpnu 1968. V době normalizace opět nesměl veřejně vystavovat, s výjimkou asi tří výstav, pořádaných jeho karlovarskými přáteli, kamuflovaných jako „úspěchy budování socialismu“ pod patronací podniků ČSAD.

Roku 1972 byl Michl poprvé stižen mozkovou mrtvicí, ale i s levou ochrnutou polovinou těla pokračoval v malování. Teprve po šesté mrtvici byl trvale upoután na lůžko až do své smrti 4. června 1977. Pohřben byl na Městském hřbitově v Domažlicích.

V roce 1991 byl František Michl v plné šíři občansky rehabilitován, uznány byly i jeho zásluhy v protifašistickém a protikomunistickém odboji.