ANDRLE BEDŘICH

Narodil se v Dolní Lukavici, kde také prožil svoje mládí.

Jeho nadání se projevovalo od dětství. S touhou stát se malířem prakticky vyrůstal. S ohledem na budoucí živobytí ho rodiče dali vyučit se zámečníkem. Po vyučení byl ještě na Obchodní akademii v Klatovech. Ve svých osmnácti letech se seznámil s Aloisem Kalvodou, který v Běhařově r. 1918 zakoupil zámeček. Velkolepě ho zařídil a provozoval v něm letní malířskou školu pro začínající krajináře. Bedřich Andrle věděl, že rodiče nemají dostatek financí na zakoupení kurzu pro svého syna, ale přesto se do Běhařova vypravil, aby se mistra na podmínky zeptal. Se sevřeným srdcem se ho zeptal, zda by si mohl cenu kurzu u něho na zámečku odpracovat. Mistr Kalvoda souhlasil. Zjistil totiž chlapcovo nesporné nadání a pomoc při hospodaření na zámečku také přivítal. Práce nebylo málo, ale odměnou byly získané cenné zkušenosti i možnost poznat zajímavý společenský život.

Alois Kalvoda v životě B. Andrleho zanechal hlubokou stopu nejen jako malíř učitel, ale i jako osobnost-přítel. Z pozůstalosti obdržel do užívání pojízdný ateliér, který původně vlastnil Špillar. Prošel soukromá studia i u J. Hlavína v Praze. Na jaře v roce 1945, vlivem nepříznivého počasí, tento pojízdný ateliér utrpěl velké škody. I když pohled na zničený vůz byl žalostný, podařilo se mu toto vzácné dědictví opravit. Celý život se živil jako malíř – krajinář. Ve své tvorbě zůstal věrný tělem i duší domovině, ale protože jej okouzlovalo celé blízké podhůří Šumavy, navštěvoval krajinu kolem Svatoboru. Často zajížděl i na Chodsko, do Pocinovic, na Kdyňsko, do podhůří Haltravy. Barevné nálady krajiny ve své upřímnosti v první polovině dvacátého století svým štětcem malíř do obrazů věrně přenášel. V roce 1942se oženil. S manželkou Růženou měli čtyři děti: Janu, Mirku a v březnu 1950 se narodila dvojčata Alois a Josefa. Byl potřeba hledat přivýdělek. Začal pracovat jako vrátný v Bezděkově. Jeho životní vzpomínky zachycuje velmi citlivým způsobem kniha Malířské příběhy z Pošumaví/Za hranicemi snu Bedřicha Andrle, kterou sepsal jeho syn Alois Andrle. Z této knihy se dovídáme, že A. Kalvoda brával své žáky na výstavy a vystavoval jejich prvotiny vedle svých obrazů. Poprvé tedy měl B. Andrle své obrazy na výstavě ve Kdyni, v hotelu Bílý lev. Tehdy výstavu organizoval JUDr. Štěpánek a mezi návštěvníky byl i prof. František Žákavec, kunsthistorik. Jeho vazbu ke Kdyni však vytvořila hlavně dcera Mirka, která se provdala do našeho města za Antonína Fremutha.

Byl členem SVU Marold v Praze. V roce 1945 se stal členem SZVU v Plzni. Od roku 1954 se téměř výhradně věnoval krajinomalbě na Šumavě. Dne 1. 5. 1994 byla otevřena výstava jeho obrazů v Klatovech.

Po celý život pracoval v Bezděkově, kde i zemřel. Vystavoval v Klatovech, Plzni, Sušici, Přešticích, Kdyni, Janovicích.

Zpracovala: Ludmila Brychová

Zdroj: Kniha – Malířské příběhy z Pošumaví/Za hranicemi snu Bedřicha Andrle