* 23. 3. 1853, Trhanov
† 18. 10. 1927, Praha
přednosta interní kliniky, lékař, internista, univerzitní profesor, spisovatel
Syn zámeckého zahradníka v Trhanově, bratr Františka Thomayera. Vystudoval gymnázium v Klatovech, kde se spřátelil s J. Vrchlickým. Absolvoval lékařskou fakultu, doktorát získal roku 1876, v roce 1883 mu byla udělena habilitace v oboru vnitřního lékařství. Roku 1886 se stává mimořádným a v roce 1897 řádným profesorem Univerzity Karlovy. Je zakladatelem české školy vnitřního lékařství. Od roku 1902 byl přednostou II. interní kliniky UK na Karlově náměstí, stál u zrodu českého lékařského tisku. V roce 1908 nechal v Trhanově vlastním nákladem vystavět patrové stavení jako chudobinec pro „osoby nemocné, nezaopatřené a stářím sešlé“. Ve svém díle vedle lékařské tématiky zachytil i náměty historické a cestopisné. Knížku o chodské přírodě, Příroda a lidé, přivítal koncem sedmdesátých let nadšeně i Jan Neruda. Básník J. V. Sládek mu vydal toto přírodní líčení vlastním nákladem, když prvotinu neznámého autora, podepsanou pseudonymem R. E. Jamot odmítli u Ottů. V roce 1876 přivedl na Chodsko A. Jiráska, který patřil vedle Vrchlického a Alše k trojici nejbližších přátel. Je autorem knih Z pouti životní, Vedle cesty, Žloutne listí, Z pamětí lidí nepatrných. Jeho žákem byl prof. Josef Císler, trhanovský rodák. Josef Thomayer zemřel na rakovinu konečníku, pochován je v Trhanově. Nemocnice v Praze-Krči je po něm pojmenována od 26. května 1954.
Zdroj: MKBN Domažlice
aktuální informace z webu v mobilní aplikaci – zdarma ke stažení