TERČ FILIP MUDr.

Narodil se 30. března 1844 v Prapořištích, v domku č.p. 9 jako druhorozený syn rolníkovi Janovi a jeho ženě Barboře (roz. Stupanové z Nové Vsi čp. 20). Za kmotra mu byl Filip Woráč z Hluboké. Sourozenců bylo celkem sedm. Farář ze Kdyně označil malého Filipa za šikovného žáka vhodného pro další studie. Zápis o jeho dobrých studijních výsledcích se nachází ve Zlaté knize žáků školy ve Kdyni z let 1852-1854. Po maturitě na domažlickém gymnáziu odešel studoval medicínu ve Vídni. Po studiích se stal asistentem na chirurgické klinice vídeňské Všeobecné nemocnice. Kromě ukončeného lékařského studia získal i titul magistra porodnictví (5. 7. 1874).

Roku 1873 se oženil s Rudolfinou Valentovou a měl s ní syna Rudolfa (*12. 4. 1875), který se později také věnoval studiu medicíny, stal se očním lékařem ve Vídni. Zemřel v roce 1931, poměrně mladý. Matka Rudolfina se narodila v Chicagu 28. 3. 1855, kde měl její otec Rudolf Valenta lékařskou praxi a lékárnu. Filip Terč přesídlil do jihoštýrského, dnes slovinského Mariboru roku 1875, kde již zůstal a provozoval zde svoji lékařskou praxi. Zde se také účastnil společenského života, spoluzakládal např. místní slovinský Národní dům, a byl vášnivým horolezcem. Byl dvakráte ženatý, s Rudolfinou roz. Valenta a poté s Kateřinou Karasek (byla pomocnice v domácnosti, pocházela z Chvaletic nedaleko Vranova na Dyjí).

V Marburger Zeitung z 1. srpna 1875 byl zveřejněn inzerát, že Filip Terč, dr. lékařství a chirurgie, magistr porodnictví, operátor, který získal atestace ve vídeňské Všeobecné nemocnici jako klinicko-chiriugický asistent, léčí vnitřní i vnější choroby, zejména očí, uší, krku a kůže, na Schierstrasse 191. Ordinaci však několikrás stěhoval. Působil rovněž na Hlavním náměstí, v prvním poschodí Grilwitzerova domu, a dále na Tegetthoffstrasse č.1 (dnešní Partyzánská ulice).

Dr. Terč trpěl silným revmatismem ruky. Jednou ho do ruky pobodaly včely a on zjistil, že revmatické bolesti ustoupily a ruka byla daleko pohyblivější. Vyzkoušel tedy podobnou léčbu na cca 650 pacientech a 593 z nich jevilo známky zlepšení. Začal se tedy této metodě věnovat výrazně více, základní práci pod názvem Über merkwürdige Beziehung des Bienenstiches zum Rheumatismus (O vztahu včelího bodnutí k revmatismu) publikoval v roce 1888. Na počest dne jeho narození vyhlásila Světová apiterapeutická společnost 30. březen Světovým dnem apiterapie. Apiterapie vznikla spojením včelařství s medicínou, jedná se totiž o léčebné působení včelích produktů – medu, pylu, mateří kašičky, propolisu, včelího vosku, ale také včelího jedu. Apiterapie má v dnešní době již celou řadu specializovaných odvětví – od apifarmakologie přes apirehabilitaci až po apituristiku, apigastronomii či apikosmetiku. Apiterapie je důkazem léčivé síly včelích produktů. Léčba apiterapií často nastupuje na scénu v případech, kdy je „klasická“ medicína již krátká a nenabízí k léčbě pacienta vhodná řešení ani potřebné výsledky.