KAPIC JIŘÍ

Dlouholetý člen Národopisného souboru Postřekov a sólista Konrádyho dudácké muziky. Narodil se 27. srpna roku 1931 v Postřekově, svět tedy opustil jen krátce před svými sedmdesátými devátými narozeninami. Pocházel z rodiny majitele tkalcovny ve Mlýnci (součást Postřekova) a svá školní léta za 2. světové války prožil v německém záboru, do něhož - počínaje mnichovskou dohodou - spadaly všechny obce horního Chodska. Po válce ho rodinná tradice přivedla ke studiu na textilní průmyslovce v Ústí nad Orlicí. Ačkoliv podstatnou část svého profesního života prožil ve Kdyni, do konce osmdesátých let zde působil jako ředitel podniku Přádelny rovné příze, svým původem, zájmy, ale i interpretačním stylem zůstával věrný hornímu Chodsku. V roce 1955 začal spolupracovat s Konrádyho dudáckou muzikou, celoživotní věrné přátelství ho pojilo s redaktorem Českého rozhlasu v Plzni Zdeňkem Bláhou. V plzeňském studiu tak vznikly jeho první nahrávky, k nimž se brzy přidružila dua, jež nazpíval se svou manželkou Hanou, rozenou Blackou. Byl dlouholetým členem Národopisného souboru Postřekov, s nímž absolvoval množství vystoupení a folklorních festivalů. Jeho sytý baryton a nezaměnitelný regionální styl poznávali a obdivovali nejen rozhlasoví posluchači, ale v živém podání i návštěvníci velkých přehlídek a festivalů. Nevynechal jediné Chodské slavnosti, byl vynikajícím znalcem Chodska ochotným provázet, sdělovat, ale také naslouchat. Měl vřelý vztah k mladé generaci, pro niž byl váženou osobností. Spolu se ženou Hanou Kapicovou ho Plzeňané rádi uvítali při křtech publikací spisovatelky Marie Korandové.

Všechny ctitele chodského folklóru rozesmutnila zpráva o odchodu Jiřího Kapice. Byl spolu se svou manželkou Hanou vždy neopominutelnou součástí každoročních Chodských slavností, různých folklórních přehlídek a festivalů. Jeho hlasový témbr a společensky navýsost důstojné vystupování každého posluchače chodských písní hned upoutalo. Z posledních let se mi vybaví nezapomenutelný zážitek, kdy po vysvěcení obnovené kaple v Caparticích plzeňským biskupem Františkem Radkovským zazpíval na závěr bohoslužby za houslového doprovodu své dcery Jiřiny několik chodských písní. Temně znějící hlas obsahoval tolik vroucnosti, tolik citu, že v onom tehdejším chladném dni se každému z přítomných muselo u srdce zateplit. Měli jsme pak příležitost posedět s manželi Kapicovými a bylo to nádherné, neformální povídání o současnosti i minulosti. Jiří Kapic prožil ve Kdyni velkou část svého života. Zde jsme Jiřího Kapice možná více znali coby letitého zaměstnance kdyňských přádelen. Svou profesní kariéru završil jako ředitel. Vedl přádelnu v době, kdy představovala zaměstnanecky druhý nejdůležitější podnik ve městě. Myslím, že s jeho odchodem do důchodu skončila ta významná éra přádelenství ve Kdyni. Kdyby přišly společenské změny o něco dříve, snad by byl schopen přádelenství ve městě i déle udržet. Z náznaků jsem vytušil, jak ho mrzí, že nemohl v té přelomové situaci již přádelně účinněji pomoci. I když později trávil více času v Postřekově, našel si prostor k tomu, aby svou radou, svými znalostmi i skutkem pomohl instalovat a vlastně zachránit mnohé textilní exponáty v kdyňském Muzeu příhraničí. Jeden jediný článek nemůže v žádném případě postihnout celou šíři záběru profesních, kulturních a společenských aktivit Jiřího Kapice. V době, kdy působil v kdyňských přádelnách, se účastnil mnoha společenských akcí. Vystupoval s kdyňskými ochotníky. Byl hybnou silou kulturních i hudebních aktivit ve městě. Jako ředitel přádelen se snažil v intencích tehdejších zvyklostí významně podporovat kulturní dění na Kdyňsku. Měl velmi vřelý vztah k místní hudební škole a to určitě nejen proto, že jeho dcery prokazovaly rovněž umělecký talent. Hudba a chodský folklor pro něj totiž byl životní náplní. Odešla výrazná osobnost. Jsem přesvědčen, že také ve Kdyni našel Jiří Kapic svůj další milovaný domov. Jeho pěvecké umění nezaniklo. Zůstává zachyceno na gramofonových deskách, novějších nosičích zvuku i v rozhlasových nahrávkách. Prožil naplněný život v kruhu své umělecky založené rodiny. Ani Kdyně a celé Kdyňsko na něj určitě nezapomene.

Zdroj: Kdyňsko2010/ Ing. Vladislav Vilímec (t.č. místostarosta města Kdyně)