GRÉGROVÁ ISA

Dramatický odbor Sokola ve Kdyni za spolupůsobení nadané herečky ND Isy Grégrové, rodem z Domažlic, sehrál v neděli 19. 4. 1903 v sále sokolovny následující hry:

Poupě, veselohra o 1 jednání F. X. Svobody

Práva duše, drama o 1 jednání od Giuse Giacosa

Český dobrovolník a francouzská selka, komický výjev se zpěvy.

Vystoupení se konalo ve prospěch polévkového ústavu. (zaopatření polévky pro zimní období přespolním žákům). Čistý výnos z přestavení byl 121,89 korun. Isu Grégrovou pozval do Kdyně Emil Tšída. (zápis - Hourova kronika)

Studium započala u herečky Otýlie Sklenářové – Malé. To však trvalo velmi krátce. Následně dvakrát vystoupila s ochotníky. Poté byla ihned pozvána na pohostinské vystoupení do pražského Národního divadla a po šesti představeních byla ihned angažována do činoherního souboru (1895-1908). Roku 1907 se však nervově zhroutila, musela odejít na několikatýdenní zdravotní dovolenou, později se opět vrátila na prkna Národního divadla, ale roku 1908 se provdala za velkostatkáře Josefa Hamerníka a zanechala nadobro herecké činnosti. V Národním divadle však ještě párkrát hostovala. Grégrová byla půvabnou lyrickou milovnicí. Měla půvab, mladistvý, téměř dětský zjev, neutuchající temperament,  bezprostřednost, hluboké tmavé oči,  malinký  nos, jemňoučká ústa v kulaťoučkém obličeji, drobnou,  trochu zaoblenou  postavu. Okamžitě si získala přízeň vedení Národního divadla, široké divácké obce a ostré kritiky, která v ní viděla ideální představitelku neutuchajícího ženského půvabu. Již od šestnácti se stala představitelkou lyrických dívek, skotačivých a ztřeštěných žabců, chlapeckých rolí a nadnesených bytostí. Překvapovala svou svěžestí, něhou a samozřejmě přirozeností hereckého projevu. Ale byla dosti kárána za nedokázání ekonomického hospodaření s hlasem, nezvládnutí velkého prostoru budovy Národního divadla a překotnému proudu řeči jí nebylo rozumět, což bylo přisuzováno krátkému hereckému školení a divadelní nezkušenosti. Její neutuchající píle, talent a množství hereckých úkolů ji nakonec rychle pomohly tyto problémy zdárně zdolat. Svá mladistvá děvčátka, záporné, rozporuplné postavy, dramatické a moderní ženy ztvárňovala s plným, hrudním a vyrovnaným hlasem, který se zdál být nevyčerpatelný i bez konce a s velmi přesnou psychologickou analýzou představovaných rolí. K její nejpřednějším a titulním rolím bezesporu patří Julie v Šamberkově „Jedenáctém přikázání". Film, kde je vesnická dívka Maruška (Julietta Romona) svedena lehkomyslným malířem Jaroslavem Hanušem (Karel Lamač), se dochoval v nekompletní kopii. Interiéry snímku byly natočeny v berlínských ateliérech Am Zoo. Po tomto jistě zajímavém setkání s filmem se již na našich plátnech nezjevila. Těsně před druhou světovou válkou Grégrová emigrovala do Švýcarska a Lichtenštejnska, kde se natrvalo usadila. Do Československa se již nevrátila. Zemřela v lichtenštejnském hlavním městě Vaduz 23. března 1962 ve věku nedožitých osmdesáti tří let.

Zpracovala: Ludmila Brychová

Zdroj: Hourova kronika