STAŠEK BOHUMIL Msgre.

Pro Domažlice a domažlické občany byl zejména kazatelem na památné Vavřinecké pouti 13. srpna 1939 i děkovné pouti 12. srpna 1945. Čestný občan města, který má dokonce v Domažlicích svou ulici.

Kněz. Vystudoval teologickou fakultu Univerzity Karlovy. Kněžské svěcení přijal 18. července 1908. Své kněžské působení zahájil jako kaplan v Mýtě na Rokycansku, od r. 1912 působil ve stejné funkci krátce na arciděkanství v Plzni. Poté přešel na vikariát na Vyšehradě. V roce 1930 mu byl papežem udělen titul monsignore a o tři roky později se stal vyšehradským sídelním kanovníkem. Za své zásluhy se stal čestným kanovníkem staroboleslavským a obdržel hodnost papežského komořího.

Politik. Věnoval se intenzivně politické práci a brzy se dostal do čela křesťansko-politického hnutí v Čechách. Aktivně se zapojil do sdružení Přátel katolické kultury. Během 1. světové války se zasadil o spojení tehdejších tří katolických stran a od 1.9. 1918 byl pak ústředím generálním tajemníkem Spojené strany katolické.  Začátkem roku 1919 stál u zrodu Československé strany lidové a stal se prvním generálním tajemníkem. Od roku 1930 až do okupace byl jejím předsedou. Zasloužil se o vybudování paláce Charita na Karlově náměstí, kde se soustřeďovalo politické i kulturní katolické hnutí.

Poslanec. Za poslance Národního shromáždění byl zvolen poprvé v roce 1925 a v Národním shromáždění působil nepřetržitě celou dobu trvání 1. republiky. Významný byl jeho projev v roce 1936, kde obhajoval politiku čs. státu proti německé menšině a poukázal na útisk národnostních menšin v nacistickém Německu.

Redaktor. Založil týdeník Mir, deník Lid, posléze Lidové listy, jejichž se stal šéfredaktorem. Zastával i funkci šéfredaktora Pražského večerníku. Pro děti založil časopis Dětský svět, pro dospělé Neděli, které záhy měli tisíce čtenářů. Byl zakladatelem nakladatelství Vyšehrad.

Spisovatel, publicista. Již od svých studentských let a i v průběhu života přispíval do nejrůznějších novin a časopisů-Nového věku, revue Meditace, Časopisu katolického duchovenstva. Vydal více než 30 samostatných publikací. Mimo jiné v roce 1924 stať Učení sv. Augustina o válce, kde se zamýšlel nad tím, jak Augustin řešil jeden z nejobtížnějších problémů katolické církve-poměr křesťanství k válce. Zabýval se výkladem pojmů válek spravedlivých a nespravedlivých. A již v tomto spisku se objevuje úvaha o tom, jak sv. Augustin vykládá, kdy může jít o válku spravedlivou: „…a takovou vinou je podle Augustina vážná nespravedlnost spáchaná od příslušníků cizího státu, aniž by byla od tohoto státu potrestána, dále loupeže území, majetku apod., odepření přirozených práv, konečně veškeré bezpráví, násilí a krutost.“

Vlastenec. Dnes pojem, který se zdá, ztrácí pro mnohé význam. Ne tak pro Staška. Cítil se být vlastencem a byl jím. Již 1.9.1918 vydal manifestační provolání „Idea svatováclavská a boj o samostatnost českého národa“. V jeho duchu pak byly na sv. Václava 28. září 1918 slouženy slavnostní bohoslužby za československou samostatnost, jež se staly jakousi novou národní přísahou. Po Mnichovu se odmítl smířit s tzv. Protektorátem Čechy a Morava. Po zabrání Sudet v říjnu 1918 kázal Stašek při svěcení obnoveného kostela v Rokycanech a ve svém kázání vytýčil úlohu českých kněží v době, která celý národ čeká ve větě: „Budeme proroky českého národa!“ Z jeho podnětu bylo na počátku roku 1939 rozhodnuto o přenesení ostatků Karla Hynka Máchy z Litoměřic do Prahy na Vyšehrad. Pohřeb se stal národní manifestací za svébytnost českého státu. Podobný manifestační ráz měly na jaře a v létě 1939 náboženské poutě, které dostávaly ráz mohutných národních demonstrací. Nejproslulejší se stala ta Vavřinecká. Protest proti německé okupaci byl v hlavním projevu Bohumila Staška vysloven zcela jasně. Ve svém kázání se mimo jiné opřel i o Dykovo „Opustíš-li mne, nezahynu, opustím-li tě, zahyneš“ a rozvinul jej v plamenné: „Zahyneš, opustíš-li svou matku vlast, opustíš-li její mrav, její víru, její obyčeje, její píseň, její řeč, její domov.“ Emotivní vlastenecké kázání pak vyvrcholilo přísahou 120 tisíc shromážděných účastníků pouti: „Ať se děje cokoli, český národ svou matku vlast nikdy neopustí.“

Vězeň. Nacistické odveta byla rychlá. Během akce Albrecht byl Bohumil Stašek 1. září 1939 v budově Československé akciové tiskárny gestapem zatčen. Válečná léta pak prožil nejprve krátce v koncentračním táboře Oranienburg, poté byl přeložen do Dachau, kde se dočkal konce války. V Dachau přišel o pravé oko.

Člověk. Po válce se téměř okamžitě rozjel po republice a v řadě míst přednášel svá kázání věnovaná nabyté svobodě a obnově národního života. Taková byla kázání v Mýtě, v jihočeském Lomečku, Luženičkách, Pocínovicích a i v Klenčí. 12. srpna 1945 se zúčastnil děkovné národní pouti na Vavřinečku, kde pronesl další ze svých kázání. Tři dny před tím – 9. srpna 1945 byl jmenován čestným občanem Domažlic. Tři roky poté – 8. srpna 1948 - ve věku 62 let zemřel.

Zpracovala: Mgr. Hana Mlnářiková

Zdroj: publikace Když křižovali český národ a internet